Deník N

Poprvé je to vždycky nejkrásnější… O komunistických třešních a jejich intimním vztahu s Pařížskou komunou

Dobová kresba barikády, které komunardi na obranu před Thiersovými jednotkami postavili po celé Paříži. Reprodukce novinové ilustrace Alfreda Darjoua z roku 1871.
Dobová kresba barikády, které komunardi na obranu před Thiersovými jednotkami postavili po celé Paříži. Reprodukce novinové ilustrace Alfreda Darjoua z roku 1871.

Komunistická strana Čech a Moravy má ve znaku třešně, konkrétně dvě se zeleným lístkem a tento motiv ve svém marketingu hojně využívá. Většina lidí si logo KSČM vysvětluje tak, že červená barva třešní má asociovat rudou barvu komunismu, leč v jakémsi umírněném vydání. Že je to taková rudá hvězda s lidskou tváří. Skutečnost je ale trochu jiná. Složitější, poetičtější, leč zároveň potenciálně znepokojivá. A právě v tento den není od věci si to připomenout.

Komunisté na vlastním webu své „třešňové tajemství“ odkrývají: „Do francouzského hlavního města Paříže vstoupilo jaro roku 1871 s povstáním lidových vrstev proti Thiersově měšťácké vládě po prohrané francouzsko-pruské válce v předcházejícím roce. Povstalecké síly vyhlásily za zpěvu Marseillaisy 28. března 1871 Pařížskou komunu a vytrvaly v odporu proti Thiersově vládě až do 28. května 1871. Poslední bojovníci Pařížské komuny zahynuli toho dne v boji na pařížském hřbitově Père-Lachaise, na výšině, kde se dnes nachází Zeď komunardů. … Je zde i hrob Jeana Baptisty Clémenta (1836–1903), autora poemy Čas třešní, kterou tento pokrokový Francouz věnoval své lásce Luise, ošetřovatelce raněných na barikádě v ulici Fontaine-au-Roi.“

Slova písně jsou zcela apolitická, ostatně popěvek vznikl ještě před Komunou, během ní se pouze stal populární:

„Můj klid je ten tam a já nemám stání,
v mém srdci je bouře a v žilách vře krev.
Mám ráda ten čas třešní, kdy dozrají třešně,
je milenců máj a pod oknem zní mi slavičí zpěv.
Je krátký ten čas, kdy dozrají třešně,
je milenců máj, je můj a je tvůj
a štěstí jde s námi.“

Ostatní sloky zhudebněné Clémentovy poemy se nesou v podobném duchu. Čímž se dost liší od jiné písně, která se za Pařížské komuny zrodila, od Internacionály. Ale asi právě proto si získala masovou popularitu a v repertoáru ji měla či má i řada známých interpretů, například šansoniér Yves Montand.

Komunistická třešňová symbolika tak v podstatě není vlídnější či umírněnější, leč naopak revolučně apelativní. Záměrně odkazuje k události, jež se považuje za první komunistickou revoluci v dějinách

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější