Deník N

Oční chirurg Pavel Stodůlka: Vypadáš jako Fantomas, řekla žena, které jsme po šestnácti letech slepoty vrátili zrak

Pavel Stodůlka. Foto: Gemini
Pavel Stodůlka. Foto: Gemini
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Vlastní největší síť soukromých očních klinik u nás. V jeho zařízeních ročně podstoupí operaci na 30 tisíc pacientů. Pavel Stodůlka, zakladatel společnosti Gemini, mluví v rozhovoru pro Deník N nejen o vývoji v oboru, ale třeba i o tom, jak překvapivě našel kanadské občanství.

Pocházíte z Havířova, ale většinu života jste strávil ve Zlíně. Kdysi jste zmínil, že máte kromě českého i kanadské občanství, o kterém jste vůbec nevěděl. Jak se to stane?

Můj dědeček byl zaměstnancem Tomáše Bati a byl jedním z těch, kteří odešli do Kanady budovat Batawu. Celá rodina tam získala kanadské občanství. Jenže po válce se vrátili do Československa a pasy jim sebrali. Pak už se o tom doma nemluvilo. Já jsem až po roce 1989 zjistil, že moje maminka má celý život dvojí občanství – objevil jsem nějaké dokumenty schované ve starém rádiu. Ze zvědavosti jsem zkusil ověřit na ambasádě, zda jsem také kanadský občan, když je jím moje matka, a oni řekli: jistě. Takže kromě toho, že mně i přes můj odpor dala základy angličtiny, mám díky ní i dvojí občanství.

Jak se mladý absolvent z někdejšího socialistického Československa dostane na praxi k doktoru Howardu Gimbelovi, světové kapacitě v oboru? Pomohl vám v tom kanadský pas?

Pas mi určitě nepomohl, naopak jako výhoda se ukázalo, že jsem byl z takzvaně zaostalého Východu. Kanaďané jsou nesmírně vstřícní vůči cizincům. Doktoru Gimbelovi jsem prostě zkusil napsat a on mě pozval do Calgary. Lidsky jsme si sedli. Díky tomu mi pak ukázal a řekl spoustu věcí, které se běžně nesdílejí.

Kromě toho jste se podíval i do klinik ve Spojených státech amerických či v Německu. Jak se vám podařilo získat granty?

Já žádné neměl, na ty cesty jsem si musel našetřit. Ale byly to totálně lowcostové pobyty, nocoval jsem u všemožných známých, kupoval si nejlevnější jídlo. Spojené státy jsem projel tak, že jsem přes noc spal v autobusech Greyhound a po cestě si domlouval návštěvy na klinikách. Dneska už to zní legračně, ale vyplatilo se mi to. Mohl jsem vidět v praxi věci, které k nám přišly až po několika letech.

Když říkáte „ze zaostalého světa“, byl ten rozdíl na začátku 90. let skutečně tak veliký?

V oftalmologii rozhodně ano. To je obor velmi spjatý s technologiemi a v době, o které se bavíme, tu slovo laser znělo jako velká magie. V Československu byly na začátku 90. let jen dva lasery na operace očních vad – v Banské Bystrici a ve Zlíně. A tam jsem chtěl pracovat.

Po návratu z Kanady jste pak získal místo ve Zlíně, kam jste chtěl. Proč jste se vzápětí rozhodl odejít a založit ne pouze soukromou ordinaci, ale rovnou kliniku?

Po revoluce probíhaly v nemocnici

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

V tomto okamžiku nejčtenější