Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Empatie vlády i prezidenta byla v krizi minimální. Dopad na lidská práva je nezajímal, říká právník Kysela

Ústavní právník Jan Kysela. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Ústavní právník Jan Kysela. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Vláda i prezident při řešení koronavirové krize dávali najevo jen minimální empatii, dopad opatření na práva občanů je vůbec nezajímal, míní ústavní právník Jan Kysela. Podle něj řada vládních kroků působila dojmem, že je ministři vymýšlejí na místě, bez odborné oponentury. „Najednou vidíte, že ohromnou spoustu starostí si vyřešíte tím, že se převekslujete do režimu krizového řízení a nepotřebujete se s nikým bavit. A to s nikým znamená skutečně s nikým,“ říká Kysela v rozhovoru pro Deník N.

Zdravotní krizi Česko, zdá se, zvládlo. Jak jsme obstáli z pohledu právního státu? Zůstává uchován ve stejné míře jako před epidemií?

Nemyslím, že je to fatální změna či dopad. Jestli nějaký takový dopad bude, se teprve projeví. Pokud se ale podíváme spíše na proces než na výsledek, tam mám určité pochybnosti. V prvním týdnu je pochopitelné, že je potřeba přizpůsobovat se nové situaci.

Koneckonců z toho důvodu existuje stav ústavní obvyklosti a ústavní neobvyklosti, stav výjimečný či mimořádný. Zatímco pro prvotní týden je možné mít určité pochopení, čím déle ta doba trvá, tím se míra pochopení snižuje.

Otazníky či pochybnosti vidím určitě v tom, že postup vlády, respektive ministerstva zdravotnictví se po mém soudu příliš kvalitativně neproměňoval.

V jakém smyslu?

Z hlediska hektičnosti, jak často věci produkuji a měním. Z hlediska koncepčnosti, že přepínám mezi režimem krizového zákona a zákona o ochraně veřejného zdraví z důvodů, které mohou, nebo nemusí být neutrální.

Z hlediska demokratického právního státu bychom měli být veřejnou mocí přesvědčováni o tom, co dělá, proč to dělá a jakými úvahami se při tom zabývá, zejména jsou-li to opatření s výrazným dopadem na základní lidská práva. A to se úplně nedělo.

Nouzový stav platil zhruba od poloviny března. Dá se říct, co je lepší – jestli nouzový stav, kdy se při omezování práv budeme řídit pravidly, ústavou, ale bude zde kontrola Poslanecké sněmovny, nebo naopak nouzový stav co nejvíce zkrátit?

Z hlediska teorie výjimečných či mimořádných stavů platí, že se v nich mají používat nouzová, výjimečná opatření. A podstatou výjimečných opatření je, že jsou cílena na odstranění krizové situace, tedy abychom se co možná nejdříve vrátili do normálu.

Máme-li velký problém, je lepší přepojit do oblasti výjimečnosti, mimořádnosti, nouze a v té chvíli to řešit krizovými, mimořádnými, nouzovými opatřeními a nevšímat si obecných parametrů.

Nemůže mít pak ale vláda apetit upravovat si běžné zákony tak, aby je mohla aplikovat i mimo nouzový stav?

V té chvíli to působí dojmem, že si můžeme deformovat právní stát, ať už cíleně, nebo spíš nechtěně. Máme-li pro to důvod, je lepší nebourat si obvyklý stav a vypořádat se s tím nouzovým.

Při debatách o prodloužení nouzového stavu vláda často argumentovala, že bez něj nepůjde rychle zadávat veřejné zakázky či držet režim na hranicích. Jak postup vlády vnímáte v tomto ohledu?

Souvisí to s tím, jak máte právní řád připravený na situace tohoto typu. A on asi úplně ideálně připravený není. Máme to nastavené tak, že výjimečné stavy zase tak stoprocentně výjimečné nejsou.

Jde o to, jestli nastavení daných zákonů pro potřeby nouzového stavu, stavu ohrožení či válečného stavu musí být nutně na výjimečné stavy vázáno. Zkrátka mám-li pocit, že jsou veřejné zakázky prokleté, což zjevně jsou, protože žijete-li v systému, kde se bojíte komukoli zadat cokoli, protože to buď ukradne on, nebo jste v podezření, že to ukradnete vy, uděláte to tak složité, že žádné veřejné zakázky nemůžete vysoutěžit.

Nouzový stav má symbolickou a psychologickou rovinu. Život v nouzovém stavu je přece divný, je s ním spojena řada dalších dopadů, třeba na omezování základních práv. Takže spíš než o tom, zda držet nouzový stav kvůli zjednodušení režimu veřejných zakázek, bych přemýšlel, jak mám právní řád navázaný na jednotlivé typy krizových stavů.

Je tohle žití v dlouhodobém horizontu v něčem nebezpečné? Třeba že se stát či jednotlivé orgány budou snažit říct, že už to ani tak výjimečné není, že už je to normální?

To je základní úskalí. Výjimečný stav

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Covid-19

Rozhovory

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější