Deník N

V Neutěšencích se českému čtenáři dostává překladu nejnáročnějšího a nejlepšího románu Kazua Ishigura

Anglický spisovatel Kazuo Ishiguro. Foto: Frankie Fouganthin
Anglický spisovatel Kazuo Ishiguro. Foto: Frankie Fouganthin

Nedávného nositele Nobelovy ceny za literaturu, anglického spisovatele Kazua Ishigura, český čtenář dobře zná. Z jeho pozoruhodného díla vyšlo (byť napřeskáčku) česky téměř vše, naposledy loni jeho prvotina Vybledlá krajina s kopci. Jen jeden román chyběl – Neutěšenci z roku 1995. Román obtížný, ale zároveň neobyčejně inspirativní a krásný, román, v němž Ishiguro na první pohled opustil nastoupenou cestu a vydal se někam úplně jinam.

Na rozdíl od předchozích knih, chválené prvotiny, kritikou oceňovaného Malíře pomíjivého světa a celosvětově úspěšného Soumraku dne, nebylo přijetí Neutěšenců ani zdaleka jednoznačné. Kontroverzní přijetí, ale i náročnost a rozsah románu jsou možná důvodem, proč se navzdory čtenářskému úspěchu předchozích Ishigurových knih objevuje v českém překladu až teď.

V mnoha ohledech je to dobře. S odstupem čtvrtstoletí jasněji vystupují obrovské kvality románu, které z něj činí snad nejzdařilejší, rozhodně však nejambicióznější román. Kniha navíc vychází v edici AAA, která se po vydání Pohřbeného obra, dalšího vynikajícího a obtížně uchopitelného autorova románu, začala Ishigurovi věnovat soustavněji a v níž vyšla i reedice Malíře pomíjivého světa. V neposlední řadě jistě knize prospělo, že její překlad nevznikal ve spěchu – nelehkého úkolu se ujala Alena Dvořáková, která za sebou má řadu neobyčejně těžkých překladů, za všechny jmenujme Suttreeho Cormaca McCarthyho nebo Deštník Willa Selfa. Její překlad je virtuózní a především díky němu jsou Neutěšenci knižní událostí roku.

Na špatné straně dějin

Jak správně podotýká Alena Dvořáková v doslovu, první tři Ishigurovy knihy byly realistické romány, v nichž „autor dovedl

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější