Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Notes: Zmocněnec Prymula nebude zmocněn zmocnit se ničeho zásadního

Notes. Ilustrační foto: Deník N
Notes. Ilustrační foto: Deník N

Náměstek ministra zdravotnictví, rázný bojovník s epidemií, obdivovaný i vysmívaný plukovník a profesor, dostane novou funkci. Jestli je to výhra, nebo slepá kolej, neví teď možná ani on sám. Druhá možnost vypadá o něco pravděpodobněji.

A dále: budoucnost Hongkongu je pochmurná, Si Ťin-pching ztratil trpělivost a našel nástroje, kterými utáhne šrouby. Předseda českých komunistů takové možnosti nemá, takže jen přitvrdil rétoriku. OKD hazarduje se zdravím horníků a jejich rodin. Vybral a okomentoval Petr Koubský.

Mužem dne je už zas jednou Roman Prymula. Nejen proto, že dnes začala další významná etapa uvolňování bezpečnostních opatření spjatých s jeho jménem, ale také z toho důvodu, že vláda právě rozhoduje o zřízení vysoké úřednické pozice ušité mu na míru. Co přesně znamená být zmocněncem pro vědu a výzkum ve zdravotnictví? To ve svém článku popisuje Bára Janáková. Deník N má k dispozici dokument s Prymulovým popisem práce – jestli vše dopadne, jak se zatím předpokládá –, nový zmocněnec by měl vytvořit Národní koncepci zdravotnického výzkumu (ať už je to cokoli), zlepšit systém prevence nádorových onemocnění (což je důležitý a záslužný úmysl, kéž se vydaří) a zařídit „aby nedocházelo třeba k tomu, že podobné patenty, jako měl profesor Holý, skončí v zahraničí“, jak nám sám řekl. Tento poslední bod ukazuje, jak snadno se říkají věci, které jsou obtížně realizovatelné. Profesor Holý by své výzkumy nedotáhl do produkční fáze bez mezinárodní spolupráce a bez peněz velké světové farmaceutické firmy. Těch peněz byla spousta. Kdo je u nás má a dá? Kdo k nim přidá know-how, kontakty, zkušenosti? Profesor Prymula bude možná ještě rád vzpomínat na časy, kdy bojoval jen s koronavirem. Anebo ne, protože splnění těch úkolů dost možná nikdo nebude vyžadovat. Leda pár novinářů.

Darkov přerušil těžbu, v ostatních dolech společnosti OKD se rube uhlí dál. Vzhledem k počtu horníků s pozitivním testem na koronavirus jde o zřetelné zdravotní riziko, které se přes jejich rodiny může rozšířit na celé Karvinsko, nebo dokonce na širší ostravský region, který je lidnatější než Praha. Je pravda, že důl se nedá prostě zavřít jako kancelář, přesto se zdá, že státem ovládaná společnost OKD nedělá pro veřejné zdraví a pro své zaměstnance ani zdaleka tolik, kolik by měla a mohla. Situaci na Karvinsku popisuje Jan Moláček.

Epidemiolog Rastislav Maďar se do paměti národa zapsal (jistě ne na dlouho, tak už to s pamětí národa bývá) jako ten, kdo na počátku nebral koronavirus příliš vážně. Od té doby změnil názor a dnes ve své funkci koordinátora epidemiologického týmu ministerstva zdravotnictví patří k těm nejopatrnějším. V rozhovoru, který s ním vedla také Bára Janáková (zas jednou musím dodat: opravdu je nás v redakci čtyřicet! Ale někteří prostě podávají enormní výkony), Maďar jemně chválí ministra Vojtěcha a jemně (ale přece jen trochu méně jemně) kritizuje (stále ještě Vojtěchova náměstka) Prymulu. Tak to chodí. Velice zajímavý pohled do vnitřku stroje. (Věta k zapamatování a přemýšlení: „Myslím si, že i kdyby se všechno zrušilo, vzdálenost do dvou metrů by měla zůstat.“)

„Tchaj-wan není země, ale provincie,“ připomněla čínská ambasáda v Praze českému ministerstvu zahraničí. („Naše“ v té větě ani nemusí být, to se rozumí samo sebou.) Ministerstvo na svém webu zahrnulo ostrovní stát do seznamu „zemí“ a na to je Čínská lidová republika citlivá; její úředníci nepřehlédli podobnou zmínku ani v materiálu ministerstva zdravotnictví. V obou případech šlo o ryze praktické materiály pro české občany, ale my starší koneckonců pamatujeme i u nás režim, který by upřímně nepochopil, že nemusí nutně jít o záměrnou politickou provokaci. Ve hře je samozřejmě i možnost, že Číňané to sice chápou velmi dobře, ale zrovna teď se jim to tak chápat nehodí. Což vám ve svém článku popíšou Lukáš Prchal a Jakub Zelenka.

Hongkong, jak jsme ho znali, skončil, říká Magdalena Slezáková v rozhovoru s Filipem Titlbachem v dnešním díle podcastu Studio N. Ke zlomu podle ní došlo ve chvíli, kdy čínské vedení vnutilo Hongkongu svůj zákon o národní bezpečnosti. Rozhovor navazuje na Magdalenin víkendový článek. O temné proměně někdejší výspy autonomie a relativní svobody si tedy můžete jak přečíst, tak poslechnout.

Otevřené hospody! A v nich ani plno, ani prázdno, jak to dokumentuje fotoreportáž Ludvíka Hradilka z centra Prahy – a řekněme si to na rovinu: z bezprostředního okolí naší redakce. Což vůbec nevadí, hospod je tam tolik, že jde o plně reprezentativní vzorek. Zjevná je jedna věc: kde se specializovali na turistickou klientelu (guláš, drahé plzeňské, Švejk), budou muset rychle něco změnit. Zato podniky pro místní se zdají být celkem v pohodě. Aspoň tedy na obrázku.

S předsedou českých komunistů Vojtěchem Filipem by byl poslední dobou snad spokojen i Gottwald, zatímco Husák by mu možná poradil přibrzdit. Poč tak tvrdá linie na hranici neloajality k vlastní zemi? Politolog Stanislav Balík v článku Jana Tvrdoně vysvětluje, že jde patrně o rétoriku obrácenou dovnitř strany. Filip bude letos bojovat o své znovuzvolení a musí čelit soupeřům jak realističtějším, tak ještě ortodoxnějším, než je on sám. V takové situaci je každý Koněv dobrý.

Poslanci mají kromě platu další finanční náhrady a požitky – příspěvky na telefony, na cestování, bydlení, asistenty, pronájem kanceláře, dokonce na reprezentaci. Na každého z nich připadá v těchto úhradách v průměru 1,68 milionu korun ročně. Podívali jsme se na to, kteří utrácejí nejvíc a za co – a neuhodnete, co jsme zjistili. (Přeháním. Uhodnete, stačí se trochu zamyslet.) Materiál připravila – inu, Bára Janáková. Vážně. (A zas výborně.)

Bolest není jen nepříjemný pocit. Může být také kulturním, spirituálním či erotickým zážitkem velké síly a významu. Pojednává o tom právě vydaný sborník Tělo 2.1, již třetí v řadě neobvyklých průzkumů lidské tělesnosti. Editorem je opět kulturolog Martin Soukup, recenzi pro nás napsal Jan Lukavec.

Karel Engliš patřil k nejvýznamnějším českým ekonomům všech dob, přestože chod dějin jeho možnosti značně omezil. Prvorepublikový ministr financí se nehodil svými jasnými názory ani Benešově exilové vládě, natožpak omezené československé demokracii v letech 1945–48. O dalších letech ani nemluvě. Jeho životopis se čte jako nepříjemná opakovací lekce naší moderní historie. Shrnuli ho pro nás Martin Hlaváč a Vít Pokorný.

Co najdete v úterním tištěném vydání:

Na titulní straně připomínku, že jsou na světě horší průšvihy než koronavirus. S ním si totiž alespoň zhruba víme rady. S horkem, suchem a zkázou lesů ne – a následky budou závažnější. „Lesy jako úložiště uhlíku“ zní na první přečtení možná nepochopitelně. Ale rozhovor Adély Skoupé s Radimem Hédlem z Botanického ústavu AV ČR vám to objasní líp, než byste možná chtěli. Kromě toho si v úterních novinách můžete přečíst:

  • Jak liknavě se státem vlastněná společnost OKD staví k pozastavení práce v dolech na Karvinsku, kde se šíří infekce koronaviru
  • Že si Česko nekoupí novou administrativní budovu v Bruselu, jež měla být štábem našeho předsednictví EU v roce 2022
  • Kdo kvůli koronaviru zchudl a co všechno si teď mnozí budou muset odepřít
  • Proč odešel afghánský lékař z Česka do Nizozemska a čemu tím unikl
  • Jaký je příběh společnosti Smartwings, proč by ji stát neměl zachraňovat a o kolik zdraží letenky všude po světě, až krize pomine
  • Co se nelíbí Číně na české dohodě se Spojenými státy o spolupráci v 5G sítích
  • O čem je kniha Krvavý Bronx, když ne o Bronxu v New Yorku
  • Kde jsou slabá místa českého ústavního systému a jak je lze využít k oslabení demokracie
  • Kolik obtíží musí v Česku překonat vrcholoví sportovci, kteří chtějí současně studovat vysokou školu

Několik maličkostí odjinud

Veřejnost neumí číst grafy s logaritmickou stupnicí, zjistil terénním průzkumem anglo-americký tým ekonomů. Což je hloupé, protože covid-19 má natolik odlišné důsledky v různých lokalitách, že čitelné lineární grafy se nevejdou ani do velkoformátových novin. My se snažíme v tomto ohledu dělat osvětu, seč nám síly stačí.

Nejlepší náhradou za masokombináty jsou masokombináty s roboty. A nejlépe bez masa. V Americe tomu říkají „factory farming“, u nás „živočišná výroba“, je to totéž a je to dlouhodobě neudržitelné. Morální a filozofické úvahy klidně můžeme vynechat, stačí čísla.

Náhradní mateřství je byznys. A jako mnoho jiných byznysů během koronakrize kolabuje. Dojednané kontrakty selhávají a děti… ty se hromadí na skladě. Také jedna morální otázka, kterou bylo snadné přehlížet, dokud se svět nezasekl.

Tak mutuje, anebo ne? Pořád nevíme.

Estonsko zkouší digitální doklad o imunitě proti koronaviru. Další země se k této svůdné myšlence možná přidají. Zde je deset důvodů, proč to není dobrý nápad.

A citát závěrem

Druhému člověku nedůvěřujete proto, že byste o něm neměli žádné pochybnosti. Důvěra není absencí pochybností. Důvěřujete, protože těch pochybností nemáte dost.

– Malcolm Gladwell: Hovořit s odlišnými: Co bychom měli vědět o lidech, o nichž nic nevíme

Notes

Česko, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější