Deník N

Hradní úředníci, vládní zmocněnci, zpolitizovaná státní služba… Na českou demokracii číhá v jejím ústavním systému řada pastí

Na to, že zahraniční politiku země by neměl tvořit prezident spolu se svým kancléřem Vratislavem Mlynářem a poradcem Martinem Nejedlým, Ústava jaksi nepamatuje. Foto: ČTK
Na to, že zahraniční politiku země by neměl tvořit prezident spolu se svým kancléřem Vratislavem Mlynářem a poradcem Martinem Nejedlým, Ústava jaksi nepamatuje. Foto: ČTK

Komentář Jiřího Pehe: Vágně vymezené prezidentské pravomoci, možnost vzniku různých paralelních mocenských struktur, zákony, které umožňují zpolitizovat státní službu… Nebezpečí, která představují chyby a opomenutí v ústavním systému, jsou pro naši demokracii daleko větší hrozbou než „politická pěna dní“, ale pozornost zdejších obránců demokracie se často víc upíná k různým aktuálním výrokům a chování politiků.

Ve srovnání se Západem, který po druhé světové válce nezakusil komunistickou diktaturu, panuje už od roku 1989 v České republice zvýšená citlivost na možné ohrožení demokracie. V zemi s historií, jako je ta naše, která měla před druhou druhou světovou válkou demokracii vcelku dobře fungující, ale ztratila ji nejen kvůli tlaku totalitních mocností, ale také kvůli selháním domácích demokratů, se tomu samozřejmě nelze divit.

Jenže už kvůli těmto historickým selháním se pozornost jejích domácích obránců dnes často upíná více ke konkrétním výrokům a chování politiků, kteří jsou považováni za hrozbu pro demokracii, než k systémovým nástrahám. Nebezpečí pro českou demokracii přitom souvisí mnohem více s nimi než s „politickou pěnou dní“.

Ve světle nástupu nacionálního populismu v řadě západních zemí lze i v tamní žurnalistice a politologii v posledních několika letech zaznamenat zvýšenou produkci komentátorských i knižních úvah na téma ohrožení liberální demokracie. Tyto úvahy se ale obvykle nesou ve více „systémovém“ duchu než ty, které převažují u nás. Možná proto, že i navzdory růstu vlivu populistů a stran krajní pravice v posledních letech panuje mimo jiné zásluhou delšího trvání liberální demokracie v těchto zemích větší důvěra v instituce právního státu a občanskou společnost.

V postkomunistických zemích se demokratický systém zdá být více zranitelný, protože není ještě dostatečně „zažitý“. Političtí nepřátelé liberální demokracie v některých postkomunistických zemích mohou využívat nejen relativně nízkou míru ztotožnění nemalých částí obyvatelstva se složitým politickým systémem, kterým liberální demokracie je, ale i různé předsudky, které v našem historicky těžce zkoušeném regionu dál přetrvávají.

Není náhoda, že na evropském pranýři jsou kvůli porušování principů právního státu a liberální demokracie dnes právě dvě postkomunistické země – Polsko a Maďarsko.

V kontextu postkomunistického světa si ale nelze nevšimnout, že Česká republika i navzdory

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější