Deník N

Příroda si poradí, to spíš my nepřežijeme sami sebe, říká český botanik, který pracoval na velké studii

Prales na Borneu. Foto: Radim Hédl
Prales na Borneu. Foto: Radim Hédl

Co se stane, když dáte dohromady po desetiletí sbíraná data z měření zhruba půl milionu stromů v pralesích Jižní Ameriky, Afriky a Asie? Můžete zjistit, že si tropické lesy s globálním oteplováním zatím dokážou poradit. Ale má to své limity. Nové poznatky shrnul mezinárodní tým vědců do článku, který nyní vyšel v jednom ze světově nejprestižnějších vědeckých časopisů Science. Mezi autory jsou i tři česká jména: jedním z nich je Radim Hédl z Botanického ústavu AV ČR, který s kolegy měřil stromy na Borneu. Deníku N popsal, k čemu odborníci došli.

Vaše studie tedy říká: Doposud nám tropické lesy dobře slouží, zachycují oxid uhličitý vypouštěný průmyslem, energetikou či dopravou, ale blíží se hranice zlomu. Tu představuje zvýšení maximálních denních teplot nad třicet dva stupňů. Pak hrozí, že se začnou pralesy rozpadat, a tím uvolňovat víc uhlíku, než samy dokážou zachytit. Máme tedy ten článek brát jako varování?

Určitě. Je to varování, že bychom měli jako lidstvo omezit produkci skleníkových plynů, aby nedocházelo k dalšímu zvyšování teploty nebo k prohlubujícím se extrémním klimatickým jevům, jako je třeba sucho. To jsou totiž věci, které mohou tropickým lesům úplně zamezit v tom, aby dlouhodobě ukládaly uhlík prostřednictvím fotosyntézy. V tropických lesích je asi 40 procent uhlíku z celosvětové vegetace. To je opravdu hodně, a proto jsou tyto lesy klíčovou součástí vztahu mezi biosférou a klimatem.

V poslední době jsme, hlavně z úst politiků, slyšeli, že proti změně klimatu se dá bojovat vysazováním stromů. Že nemusíme razantně snižovat emise. Tato studie nám tedy definitivně říká, že to nestačí? Že nám teplota se zvyšujícími se emisemi oxidu uhličitého narůstá a může ohrozit i lesy?

Přesně tak. Tato studie se tedy specificky týká tropických lesů, kde jsou teploty vyšší. Ale když to řeknu šířeji, lesy v principu ukládají uhlík z atmosféry prostřednictvím fotosyntézy tím, že rostou. Že budují dřevní biomasu. Ony to ale dělají jen za určitých podmínek. A kritickou podmínkou, která to může omezit, jsou právě extrémní teploty. Ty už fotosyntézu omezí natolik, že se uhlík přestane ukládat, nebo stromy dokonce začnou odumírat. To jsme ostatně mohli v Česku loni vidět v poměrně masivní míře. Bylo to ale hlavně vlivem sucha. Stromy odumřou, dřevo se rozloží a uhlík se znovu uvolní do atmosféry.

S poznatky přišel mezinárodní tým vědců pod vedením odborníků z Velké Británie. Podíleli se na tom i tři autoři z České republiky – Radim Hédl z Botanického ústavu AV ČR, Martin Dančák z Univerzity Palackého v Olomouci a Martin Svátek z Mendelovy univerzity v Brně. K rozsahem dosud nebývalé studii přispěli dlouhodobými opakovanými měřeními růstu několika tisícovek stromů a sledováním jejich mortality na trvalých plochách v národním parku Ulu Temburong v Bruneji na Borneu. V Bruneji začali působit již v roce 2007 a od té doby se soustavně věnují výzkumu tropických lesů Bornea.
Radim Hédl s kolegyní při práci v terénu. Foto: Archiv RH

Vy jste poukázali právě na to, že v dlouhodobém srovnání má extrémní teplo zřejmě hlavní vliv na zpětné uvolňování uhlíku z tropických lesů, zatímco sucho může být až na druhém místě. Dá se to vztáhnout i na naše lesy? Když vidíme, že nám usychají smrkové monokultury, ale třeba už i listnaté lesy, je to tedy primárně rostoucí teplotou vzduchu, a ne suchem?

Tak bych to nesrovnával. Za to, že odumírají smrkové lesy, může

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Změna klimatu

Česko, Věda

V tomto okamžiku nejčtenější