Deník N

Od pěti let jsem vyrůstal v prostředí psychiatrických léčeben, říká dánský spisovatel Jussi Adler-Olsen

Jussi Adler-Olsen v roce 2018 na knižním veletrhu ve Frankfurtu. Foto: Frank May, DPA/ČTK
Jussi Adler-Olsen v roce 2018 na knižním veletrhu ve Frankfurtu. Foto: Frank May, DPA/ČTK

Severská krimi si našla své čtenáře všude po světě. Výrazným jménem v tomto oboru je dánský spisovatel Jussi Adler-Olsen, který se proslavil svou sérií příběhů o Oddělení Q. Hlavní linkou všech knih je podle Olsena zneužívání moci.

Jak jste se dostal k psaní severské krimi?

Dlouho jsem měl v hlavě takový koncept. Chtěl jsem napsat nejdéle vyprávěný krimi příběh vůbec. A stanovil jsem si na to deset knih, asi patnáct tisíc stránek a zhruba deset let. Tímto způsobem jsem se dostal k Oddělení Q. První rok jsem hlavně skládal kostry všech těch knih, které jsem měl v plánu psát. A jako první příběh jsem si určil Ženu v kleci. Je to takový jednoduchý příběh, na kterém jsem měl šanci ukázat všechny postavy a to, jak se asi chovají. S každou knihou se vyvíjí i jejich vlastní příběhy. Kousek po kousku. Knihy jsem začal psát v roce 2005, takže jsem přešvihl svých deset let i počet stránek. Ale počet knih pořád držím, těch bude vážně deset, dvě mi chybí.

Severské detektivky jsou velmi oblíbené. Většina těchto děl obsahuje mimořádně brutální činy. Severské země jsou přitom velmi mírumilovné. Kde se bere ta tendence psát taková díla?

Já vlastně nevím. Ve Skandinávii se tak či tak pár vražd ročně stane, a i když jich je méně, neznamená to, že zdejší zločinci nejsou stejně temní jako ti v mé knize. Abych se přiznal, ostatní severské autory, jako je Jo Nesbø nebo Stieg Larsson, nečtu. Já si totiž chci připadat originální a to bych asi nemohl, když bych se dozvěděl, že Nesbø píše něco podobného. Krom toho jimi taky nechci být ovlivněn. Chci si zachovat jen svůj styl a to se nejlépe dělá, když nečtu konkurenci. Ale čtu samozřejmě jiné knihy, jen ne thrillery a detektivky.

Takže se nenecháte inspirovat jinde?

Ale nechám, jen ne od té skupiny, do které mě lidi zahrnují. Já třeba rád sleduji detektivky a krimi v televizi. A špatná detektivka mě dokáže

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Literatura

Rozhovory

Kultura, Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější