Deník N

Zeman ztížil novému předsedovi Nejvyššího soudu Angyalossymu jeho nástup, jak jen mohl

Petr Angyalossy, nový předseda Nejvyššího soudu, má tak trochu smůlu. Prezident Zeman svým netransparentním jednáním vyvolal ohledně jeho jmenování otazníky. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
Petr Angyalossy, nový předseda Nejvyššího soudu, má tak trochu smůlu. Prezident Zeman svým netransparentním jednáním vyvolal ohledně jeho jmenování otazníky. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Komentář Tomáše Němečka: Možná existují logické důvody, proč přesně prezident do poslední chvíle tajil jméno člověka, kterého se chystal jmenovat jedním z nejvlivnějších arbitrů v zemi, ale jeho mlčení otvírá prostor pro nejrůznější spekulace. A nelze si nevzpomenout na pokusy Hradu ovlivňovat někdejšího předsedu Nejvyššího správního soudu Josefa Baxu nebo ústavního soudce Vojtěcha Šimíčka.

Ještě v den jmenování nového předsedy Nejvyššího soudu o něm prohlásila ministryně spravedlnosti, že jeho jméno je jí „naprosto neznámé“. Petr Angyalossy neměl ani své vlastní heslo na Wikipedii. Sám říká, že první věc, kterou se o něm museli novináři naučit, je výslovnost jeho příjmení (an-ďa-lo-ši).

Nový předseda je ročník 1964 a na Nejvyšším soudu patří ke služebně nejmladším, působí tam teprve tři roky. Přesto mu dal prezident přednost před jeho známějšími a respektovanějšími kolegy, místopředsedou Mezinárodního trestního soudu ICC Robertem Fremremšéfem trestního kolegia Františkem Púrym. Klidně to může mít své logické, přirozené, srozumitelné důvody – ale prezident se je nenamáhal sdělit.

Svému kandidátovi tím ztížil nástup, jak jen mohl.

Ani škraloup, ani Judikát roku

Předseda Nejvyššího soudu má nemalé formální pravomoci: rozhoduje o tom, kdo se může stát novým členem jeho instituce, může podávat kárné žaloby, stanovuje rozvrh práce, dává podněty ke sjednocujícím stanoviskům (což jsou právní názory, jimiž se pak celá justice řídí). Ale možná ještě důležitější je jeho neformální role: jaký šéf, taková instituce. Nejvyšší soud může být průrazný a vůdčí jako za Elišky Wagnerové nebo klidný a autoritativní jako za Otakara Motejla – anebo nemusí být vidět vůbec.

Petr Angyalossy dělá

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější