Média mizení a aura nehodovosti. Vyšla kniha radikálního teoretika médií
Média považujeme za něco nehmotného a rychlého, ale to je chyba. Vězí až po pás v materiálnu a jsou součástí procesů přímo geologických.
Tak jako byl v 70. letech 20. století vyhlašován konec dějin umění, přestávají dnes platit zavedená pravidla dělících linií mezi vědou a uměním, organickým a neorganickým světem, technickým a humanitním, racionálními metodami a alchymií.
Tím chci naznačit, že třetí část trilogie finského teoretika Jussi Parikky Geologie médií (2015, po česky nevydaných publikacích Digitální nákazy v roce 2007 a Hmyzí média v roce 2010) se především týká popisů a příkladů jevů na pomezí přírody, techniky a kultury, a to způsobem velmi neortodoxním a experimentálním. V průběhu kapitol uvádí také příklady uměleckých metod konkrétních autorů, kteří se této problematice formou uměleckého průzkumu věnují.
Geologie médií vychází z předpokladu, že svět myšlení, vnímání i morálky neexistuje bez vztahu ke světu geologických
