Deník N

Česká detektivka je plná Watsonů spíše než Holmesů, zjišťují autoři prvních dějin tohoto žánru u nás

Je s podivem, že dějiny české detektivky čekaly na své zpracování tak dlouho. Foto: Paseka
Je s podivem, že dějiny české detektivky čekaly na své zpracování tak dlouho. Foto: Paseka

Autoři prvních dějin české detektivky byli omezeni počtem stran i časem – grantem podpořená kniha musela vyjít do dvou let. Svůj úkol zvládli velmi dobře, měli samozřejmě již průpravu badatelskou i recenzentskou. Studii uzavírají úvahou, zda zlatý věk české detektivky nežijeme právě dnes.

Michal Jareš pracuje již dvě desetiletí v Ústavu pro českou literaturu AV. Zabývá se zde populárními žánry, například komiksem. Nyní připravuje do tisku knihu o sešitech s geniálním detektivem Léonem Cliftonem. Sestavil antologii starých českých detektivek Lupiči nedobytných pokladen (2015). Pavel Mandys byl kulturním redaktorem časopisu Týden, je členem redakce iLiteratura.cz a organizuje také ocenění Magnesia Litera. Je editorem detektivní antologie Praha noir (2016).

Co vás osobně přitahuje na detektivním žánru jako čtenáře?

MJ: Několik věcí. Odpočinek, napětí, bizarnosti, realismus. Ne vždy v jednom, samozřejmě, to by byla postmoderna. Ale pokud si chci někdy odpočinout, rád čtu úplně pitomoučkou konverzačku s vraždou. Někdy mám chuť se trochu bát, trochu luštit hádanky a leckdy se chci i zasmát. A ten realismus je vždycky někde v pozadí, protože i když detektivky nejsou reálné, musí vycházet ze života.

PM: Myslím, že Michal a já nejsme jiní než většina čtenářů. Na žánru obecně mě láká moment záhady, souboje mozků, napětí i happy end. Osobně mám nejraději realistické krimi, Dashiella Hammetta, Jamese Ellroye nebo třeba první knihu Stiega Larssona, ten typ románů, kde je zločin zakotven v konkrétní časoprostorové realitě, v nějakých společenských a ekonomických vazbách a podmínkách. Agathu Christie si občas přečtu taky, ale jinak tenhle typ detektivky-hádanky moc nemusím.

Jak dlouho jste na Dějinách české detektivky pracovali?

MJ: Reálně necelé dva roky, ale jinak dlouhou dobu

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Literatura

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější