Zapomenutá katastrofa, nebo Normalizace paniky? Vědci sepsali šest scénářů sci-fi filmu. Všichni v něm už hrajeme
„Žádný nevyčnívá hrůzostrašností nad jinými, v každém se dá najít světlá stránka. Ale ani ten – v mých očích – nejlepší scénář není moc dobrý,“ říká politolog a expert na mezinárodní vztahy Michal Kořan. S dánským a americkým kolegou vypracovali šest vizí budoucího světa. Do hry vzali hlavně (ne)efektivitu zásahů států, míru mezinárodní spolupráce, (ne)zkrocení viru a možné nálady ve společnosti. Budeme ochotní se omezit a dodržovat pravidla, nebo se na všechno vykašleme?
Tituly vašich scénářů se pokusím převést z angličtiny, ve které jste je sepsali: Normalizace paniky. Zkrocení nejhorších impulzů. Příliš málo, příliš pozdě. Návrat k normálu se nekoná. Atomizovaný svět. Katastrofa? Zapomenuto. Nezní to zrovna jako názvy veseloher, spíš jako postapokalyptické horory.
Myslím, že žádný z nich není čistý horor, v každém se dá najít světlá stránka. Žádný nevyčnívá v hrůzostrašnosti nad jinými, ale i ten – alespoň v mých očích – nejlepší scénář je špatný. Nebo není dobrý, jak chcete.
Který to je?
Zkrocení našich nejhorších instinktů (Taming our worst impulses) počítá s tím, že se nám podaří částečně zkrotit virus i projevy globální ekonomické a společenské krize, ale bude nás to stát obrovské sebezapření. Budeme muset vydolovat to nejlepší z nás, což se zatím – obávám se – neděje.
Ale rád bych nejdřív řekl, že my jsme ty scénáře nepsali s přesvědčením, že je na výběr šest možností a nějaký „režisér“ si pro film, ve kterém všichni hrajeme, jeden vybere. Nepředpokládáme, že by se jakýkoliv z těch scénářů realizoval tak, jak jsme ho napsali, protože do budoucnosti promlouvá a bude promlouvat tolik spletitých jevů, že ani není možné všechny vzít do hry. A může se taky stát něco úplně jiného…
Možná, až se jednou ohlédneme…
Tak co tedy těch šest scénářů popisuje?
Snažili jsme se předestřít nějaké možné vize. Pokud se na globální úrovni vlády
