Deník N

Česko v čele s Babišem zahnalo samo sebe do kouta. Až krize skončí, může už být náskok Západu nesmazatelný

Premiér Andrej Babiš i prezident Miloš Zeman se pokusili nenápadně přenést na soud zodpovědnost za boj s epidemií. Foto: ČTK
Premiér Andrej Babiš i prezident Miloš Zeman se pokusili nenápadně přenést na soud zodpovědnost za boj s epidemií. Foto: ČTK

Komentář Jiřího Pehe: V Česku jako už tradičně převážila představa, že nejlepší odpovědí na krizi je „zakopat se“ do obranářských pozic za zavřenými hranicemi, stáhnout se do soukromí a nepřízeň osudu takříkajíc „vysedět“. Nelze se v této souvislosti vyhnout otázce, zda země, které hned všechno nezavřely a nezakázaly, na tom nebudou nakonec lépe než ty, které svým „umrtvením“ zpřetrhaly aktivity a vazby, jež jsou zásadní pro fungování jejich ekonomik.

Politici v národních státech, zejména ti zrovna vládnoucí, získali zásluhou mimořádných opatření v boji s koronavirem na několik měsíců vliv a moc, jaké nepoznali už po několik desetiletí. V Evropské unii, která je za normálních okolností v mnoha oblastech založena na dělbě práce a volném pohybu osob i zboží přes už jen formálně existující hranice mezi členskými státy, bylo dočasné posílení role národních států a jejich politiků ještě větší anomálií než jinde ve světě.

Národní státy nejen v Unii pod vlivem akcelerující globalizace totiž v posledních desetiletích ztratily mnohé ze svého lesku. Jejich politici jsou konfrontováni s rostoucím počtem globálních výzev, které nerespektují hranice a na něž jednotlivé státy už samy nestačí.

Politické reakce na tento vývoj byly zatím dvojího druhu. Jednou z nich jsou snahy o nadnárodní spolupráci či integraci (jako třeba právě v EU). Ty posouvají reakce na velké globální výzvy z úrovně národních států „výš“ s vědomím, že národní státy je jen vlastními opatřeními nedokážou řešit.

Druhou reakcí je posilování nacionalistických tendencí s ideou, že pokud si národní státy vezmou zpět svoji ztracenou suverenitu, budou schopné samy v rozbouřených vodách globalizace lépe navigovat a přitom vrátí svým občanům pocit sounáležitosti a národní identitu.

Všechna moc národním státům

Pandemie koronaviru se tak po mnoha desetiletích stala první příležitostí, aby si jednotlivé státy vyzkoušely, jak by to vypadalo, kdyby se moc opět plně vrátila do rukou národních politických reprezentací. Politici mnohých zemí s delší demokratickou tradicí se ale snažili, aby v nacionalizaci politiky v podobě krizových opatření vyhlášených na úrovni jejich států nezašli zbytečně daleko. Uvědomovali si, že až krize pomine, budou jejich země opět potřebovat nadnárodní spolupráci a globální trhy.

V některých zemích naopak uchopili politici mimořádnou situaci jako příležitost ukázat, co všechno dokážou, pokud svůj stát na čas „vyrvou“ z nadnárodních politických vazeb a globálních trhů. Začali překotně, často chaoticky zavírat hranice, zavádět tvrdá hygienická opatření, omezovat volný pohyb i shromažďování.

Což o to, tato opatření jistě uchránila mnoho lidí před nákazou a ze zemí, které takto postupovaly, hlásí i méně obětí pandemie. A politici, jako třeba premiér Andrej Babiš, rádi opakovaně připomínají, jak právě jejich rozhodnost a efektivní krizové vedení posunuly zemi ve statistikách mezi ty, které si s pandemií poradily nejlépe.

Není přitom bez zajímavosti, že nejtvrdší opatření a omezení občanských svobod zavedly v EU nejrychleji země, které

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější