Deník N

Z frontových linií ruské informační války: Nahlédněte do knihy Putinovi trollové

Jessikka Aro působí jako investigativní novinářka ve veřejnoprávní rozhlasové a televizní společnosti Yle. Foto: Michael Kratochvíl
Jessikka Aro působí jako investigativní novinářka ve veřejnoprávní rozhlasové a televizní společnosti Yle. Foto: Michael Kratochvíl

Finská novinářka Jessikka Aro a v knize Putinovi trollové popisuje, jak pronikla do prostředí kremelské hybridní války. Její zjištění následovala nevybíravá šikana, pronásledování i výhrůžky smrtí. Její kniha se čte jako thriller podle skutečných událostí. Ve Finsku se stala bestsellerem a na podzim vyjde také v češtině v naší Edici N. Přinášíme ukázku z knihy v překladu Lenky Fárové.

Vydání Putinových trollů Jessikky Aro připravuje Deník N na podzim 2020. Vydání můžete podpořit v crowdfundingu Edice N, v níž si můžete knihu za zvýhodněnou cenu předem zakoupit (například jako vánoční dárek), nejvýhodnější nabídka je pak v kombinaci s ročním předplatným Deníku N.

1. kapitola – Naše tajemství

Po zveřejnění článku jsem celou pracovní dobu i veškerý volný čas trávila sledováním operací, které mířily na mě a můj projekt.

Všechny mé osobní účty byly zahlcené. Z Ruska, Kazachstánu a z dalších ruskojazyčných částí světa mi přicházely nejrůznější vzkazy plné urážek, obvinění z trestných činů a přání, aby mě vsadili do vězení. Někdo mi zavolal z ukrajinského telefonního čísla a ve sluchátku se ozývaly jen výstřely z nějaké zbraně. Nikdy jsem nic podobného nezažila, ani nikdo jiný ve Finsku.

Čtvrtý den po zveřejnění článku jsem kontaktovala svého šéfa. Podle jeho názoru bylo třeba obrátit se na bezpečnostní oddělení Yle, veřejnoprávní rozhlasové a televizní společnosti, v níž jsem pracovala.

Všimla jsem si, že nenávistné zprávy byly výsledkem mnohem vážnějšího jevu. Mezinárodní šiřitel ruské propagandy, finský občan Johan Bäckman, o mně na ruských dezinformačních webech rozšiřoval smyšlená tvrzení.

Bäckman pracuje v Moskvě ve vědeckém ústavu zvaném Ruský institut pro strategická studia (RISS), který je podřízený Putinově administrativě. Institut uvádí, že připravuje doporučení a analytický materiál pro ruského prezidenta, vládu a parlament.

Bäckmanovými nadřízenými v institutu jsou Putinem jmenovaní důstojníci, bývalí příslušníci KGB, dnes ruských výzvědných služeb. V roce 2014 byl jeho nadřízeným a ředitelem institutu generálporučík ruské Služby vnější rozvědky (SVR) Leonid Rešetnikov.

V témže roce Bäckman ve Finsku jako představitel RISS uspořádal konferenci a poskytl interview finskému deníku Aamulehti.

Jessikka Aro a Oleh Sencov
V crowdfundingu Deníku N můžete podpořit vydání knih Putinovi trollové od Jessikky Aro a Deníky Oleha Sencova.

Na ruských webech Bäckman lživě prohlašoval, že sbírám nezákonná data o Putinových příznivcích ve Finsku, tedy o skutečných osobách, že předávám seznamy do USA a tím diskriminuji Rusy žijící ve Finsku.

Ve skutečnosti Bäckman, zaměstnanec PR oddělení v Putinových výzvědných službách, obvinil ze zločinných aktivit mě. Tak jsem měla možnost osobně se seznámit s nátlakovou technikou uplatňovanou vůči kritikům vlády v dobách Sovětského svazu, totiž pomlouvačnou kampaní.

Ruské články vypadaly co do obsahu natolik identicky, že Bäckman zřejmě rozeslal médiím tiskovou zprávu. Zhruba desítka redaktorů různých webů ji patrně zkopírovala, nebo převzala aspoň část z ní a uveřejnila. Tvrzení, která mě očerňovala, nebyla podpořena vůbec žádnými důkazy.

U části ruských článků nebylo uvedené jméno autora, ale přesto jim široká veřejnost věřila. A protože obsahovaly moje kontaktní údaje, čtenáři pobouření lživými informacemi mi začali psát a pronásledovat mě.

Osobně jsem si vyzkoušela, proč digitální dezinformace není jen abstraktní překážka mezi skutečnými událostmi a informovaností veřejnosti nebo hrozba pro svobodu slova, tak často citovaná ve slavnostních projevech. Na vlastní kůži jsem okusila, jak se nepravdivá informace úspěšně a strategicky využívá při mobilizaci lidí k nenávistným činům.

Ruskojazyčná pomlouvačná kampaň byla však jen pouhý začátek.

Bäckman je dobře známý tím, jak klame veřejnost a šíří kremelské lži. Otevřeně postuje společné fotografie s moskevskými vládci a členy ruského parlamentu, tzv. Dumy. Opakovaně dává rozhovory ruským státním médiím. V rozhovoru pro propagandistický televizní kanál Russia Today (RT) například tvrdil, že ruskou novinářku Annu Politkovskou zavraždila západní média.

V Rusku je Bäckman velebený. Objíždí celou zemi i Ruskem anektovaný Krym a přednáší vojákům, úředníkům a veřejnosti o „západní hybridní válce proti Rusku“.

Podle něj i podle jeho moskevského zaměstnavatele, Ruského institutu pro strategická studia, je Rusko cílem západní rusofobní informační války. Západní novináři jsou podle něj propagandisté Severoatlantické aliance. Toto sdělení v Rusku padlo na úrodnou půdu: podle průzkumu veřejného mínění, který provedlo centrum Levada v roce 2014, tehdy více než polovina Rusů věřila, že Rusko je cílem informační války vedené Ukrajinou, Spojenými státy a západoevropskými zeměmi. Kromě toho 59 procent respondentů nevěřilo, že by ruská státní média vedla informační válku proti Ukrajině, a domnívalo se, že ruská média přinášejí o událostech na Ukrajině objektivní obrázek.

V roce 2014 Bäckman sám sebe prohlásil za finského vyslance takzvané Doněcké lidové republiky, jejíž vznik Rusko iniciovalo na východní Ukrajině. K ruským bojovým jednotkám se na východě Ukrajiny připojil finský občan Petri Viljakainen, který v celostátním finském deníku Helsingin Sanomat zveřejnil informaci, že mu Bäckman zaplatil cestovní výlohy. Ukrajinští občanští aktivisté považují Bäckmana za podporovatele terorismu, protože ruské vojenské operace proti Ukrajině zde byly v roce 2014 označeny za terorismus. Ve Finsku byl zákon o terorismu zpřísněn v roce 2018. Podle něj je trestným činem odcestovat na území jakéhokoliv jiného státu a páchat tam teroristické činy. Nelegální je také napomáhat jiným lidem s cestami za terorismem a tím může být i nákup jízdenek nebo plánování trasy pro někoho jiného.

Bäckman organizuje také „turistické cesty“ na území anektovaná Ruskem a své dobrodružné výpravy zveřejňuje na YouTube. Těchto propagandistických výletů se zúčastnilo mnoho Finů.

Estonsko zakázalo Bäckmanovi vstup na své území podle dostupných informací kvůli tomu, že se v roce 2007 v Estonsku podílel na agitaci k nepokojům proti odstranění sochy bronzového vojáka. V Moldavsku ho policie vyvedla z veřejného prostoru, kde podněcoval k nepokojům. V Moskvě organizoval protesty proti Norsku, které nazývá „Breivikovou zemí“.
Dlouho vystupoval také jako představitel ruské organizace Svět bez nacismu a založil i její finskou pobočku nazvanou Finsko bez fašismu. Svět bez nacismu se tváří jako nezávislá občanská organizace a klame občany tím, že deklaruje obranu lidských práv, ale estonská výzvědná služba zjistila, že se jedná o organizaci, která má šířit ruskou propagandu a specializuje se na takzvané vraždy osobnosti neboli štvavé pomlouvačné kampaně zaměřené na jednotlivce. Bäckman veřejně přiznal, že od této organizace z Ruska dostává peníze a že by si přál, aby jich bylo víc.

Stručně řečeno, Bäckmanova činnost nejvíce připomíná aktivity mezinárodně činného loajálního prokremelského vlivového agenta ruské výzvědné služby.

Putinovi trollové - obálka knihy ve finském originále
Kniha Putinovi trollové s podtitulem „Skutečné příběhy z frontových linií ruské informační války“ se ve Finsku stala bestsellerem. Foto: Facebook Jessikky Aro

Ve Finsku si Bäckman udržuje image vesnického idiota, „kterého není třeba brát vážně“. Zároveň však sepsal desítky trestních oznámení na ty novináře a badatele, kteří píší nebo diskutují o Rusku. Podle něj se novináři provinili mj. mučením Rusů, kteří ve Finsku žijí. Řešení nepodložených obvinění a podezření z trestných činů ubírá novinářům cennou pracovní dobu i energii a Bäckmanovi se podařilo kolem sebe rozšířit atmosféru strachu.

V redakcích některých finských médií se Bäckman jako téma už léta ignoruje, protože ho „nechtějí zviditelňovat“ – přestože zviditelňování různých jevů je základním úkolem západní žurnalistiky. Mnoho šéfredaktorů považuje za lepší variantu zprávy o něm nezveřejňovat vůbec než je zveřejnit a pak se vyčerpávat soudními spory, nepodloženými trestními oznámeními a bojem s potenciálním očerňováním redakce.

I úřady se Bäckmanovi nebo komentování jeho aktivit dlouhodobě vyhýbají. Proto se mohl po léta věnovat mezinárodní podpoře Putina, která hraničí s nezákonností, setkávat se s finskými politiky i podporovat extremistické skupiny. A to všechno téměř zcela bez zájmu médií a veřejné debaty. Finský deník Ilta-Sanomat a jeho oceňovaná redaktorka Arja Paananenová, specialistka na Rusko, patřily k těm nemnoha aktivním, kdo rozkrývali Bäckmanovy aktivity – a proto se i ona stala terčem jeho pronásledování.

V září roku 2014 si mě Bäckman vybral za svůj cíl čistě z profesionálních důvodů: zatímco já jsem ruskou propagandu odhalovala, jím reprezentované organizace ji šířily, a to i v sociálních médiích. Můj článek, v němž jsem demaskovala ruské trolly, ohrozil cíle a zdar jeho zaměstnavatelů.

Když s tím začal, zavolala jsem mu. Zeptala jsem se ho, proč o mně rozšiřuje lživé informace. Podle něj „to je politika“. Když jsem ho požádala o upřesnění „politika za co a proti čemu“, položil mi telefon a pokračoval ve své činnosti na internetu.
Během půldruhého roku jsem ho více než desetkrát požádala, aby nepravdivé informace, které o mně veřejně šíří, uvedl na pravou míru. A tolikrát to také odmítl.

Místo toho mě bombardoval soukromými vzkazy. V nich se mě snažil zmanipulovat, spílal mi, někdy mi pochleboval, zval mě na konference do Moskvy, Petrohradu a na Krym, zkoušel ze mě vytáhnout i nějaké informace.

Chvástal se, jak v ruských médiích koordinuje zpravodajství o vraždě jedné ženy z helsinské čtvrti Laajasalo, a vyzval mě, ať jeho práci sleduji. To jsem nedělala, ale zdálky jsem zaznamenala, jak byl tento izolovaný násilný čin, který se odehrál ve východních Helsinkách, v ruských médiích naprosto překroucený: ruské sdělovací prostředky informovaly podle Bäckmanova scénáře v tom smyslu, že středopravá Národní koaliční strana, strana tehdejšího premiéra, spáchala politickou, rusofobní vraždu.

Bäckmanovi nebylo nic svaté. Cynicky zneužil smrt a tragédii jednotlivce jako palivo k podnícení protifinské propagandy, na několika serverech zveřejnil jméno oné ženy. Zjevně si užíval moc, které se v ruských médiích těší. Z jeho opakované a viditelné přítomnosti v Rusku je zřejmé, že patří k prověřeným podporovatelům Kremlu, protože v putinovské éře už nikdo jiný slovo nemá.

V letech 2014 až 2016 se mě Bäckman pokoušel zlomit. Tvrdošíjně trval na tom, že se musíme osobně setkat. Přemlouval mě a naznačoval, že by se moje situace významně zlepšila, pokud bych se s ním prostě jen sešla. Sliboval, že o mně přestane psát v sociálních médiích, pokud k setkání svolím. Navíc se vyjádřil, že onu schůzku mezi čtyřma očima bude považovat za naše tajemství.

Z jeho návrhu bylo jasné, že si uvědomuje neprofesionálnost takové operace. Zároveň tím však také odhalil své plány a taktiku: blízkým kontaktem se mnou chtěl narušit mou práci. Z jeho zpráv bylo snadné vyvodit, že moje investigativní práce na tématu ruských trollů je záležitost, která ho zneklidňuje a do níž by se rád vložil. Měla jsem husí kůži při pomyšlení, komu dalšímu z finských veřejných aktérů se vlichotil do přízně a koho všeho má ve své moci.

Jeho bezskrupulózní a opakované veřejné lži dokazovaly, že ovládá psychologické hry. Pokud bych se s ním setkala, pokusil by se mě získat ke spolupráci s ním nebo mě vydírat takovým způsobem, který by mohl ohrozit mou kariéru.

Všechny návrhy jsem odmítla a na jeho chatovou manipulaci jsem buď nijak nereagovala, nebo jsem ho požádala, aby lživý obsah, který šíří, uvedl na pravou míru. Neučinil tak doteď ani v jednom případě, ani u jediné lži.

O několik let později jsem jako oběť trestného činu seděla před třemi soudci helsinského okresního soudu. Státní zástupce charakterizoval soudní proces jako výjimečný případ nepřátelského ovlivňování.

Když se mě můj právní zástupce zeptal, jak se mi život změnil poté, co do něj vstoupil Johan Bäckman, rozplakala jsem se.

Putinovi trollové od Jessikky Aro vyjdou knižně na podzim 2020. Objednat si je můžete v našem crowdfundingu, kde kromě knih najdete i zvýhodněné předplatné Deníku N.

Hlavní, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější