Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Notes: O (ne)dovednostech ministra Vojtěcha a ministryně Schillerové i ruských přepravců tanků

Notes. Ilustrační foto: Deník N
Notes. Ilustrační foto: Deník N

Co si stojí za to přečíst hned a co o víkendu? Všechno. Času bude dost. Rozhodně je stále bezpečnější číst si naše noviny než stát fronty v hobby marketech na zeminu a granulovaný kravský hnůj (jde teď na dračku). Dnešní porcí článků vás provede Petra Procházková.

Už jsem se těšila, jak mi při příští návštěvě nemocnice – ne že bych tam chodila často a ráda – bude hned u vchodu speciální termokamerou změřena teplota. Pět set jich ministerstvo zdravotnictví vedené hnutím ANO a ministrem Adamem Vojtěchem nakoupilo koncem března s tím, že rychlostí přímo bleskovou budou rozmístěny do příslušných špitálů. Stát přišla tahle snaha kontrolovat naši tělesnou teplotu na 63 milionů korun. Člověk by to za pocit bezpečí ale rád dal!

Jenže, můj kolega Prokop Vodrážka a jeho článek Vojtěchův resort koupil 500 termokamer z Číny… mě dnes zbavili veškerých iluzí – kamery jsou stále někde na cestě ke konečnému zákazníkovi nebo leží ve skladech krajů. Rozhodně kromě trpělivosti vedení zdravotnických zařízení neměří zatím nic.

Na omluvu je třeba říci, že v době koronavirové krize, zavřených hranic a všeobecného úpadku pohybu osob i zboží doprava některých komodit prostě trvá. Syn si nedávno objednal kameru k počítači, nepřišla mu včas, tak žhavil telefony, reklamoval zakázku, prudil obchodníky i dopravní firmu, až je vyprudil tak, že mu ji přednostně dovezli a jako dárek přidali sluchátka. Je mu tedy třináct, nutno podotknout. Pan ministr, ač o něco málo starší a zkušenější, prostě neumí prudit, zdá se, že ani moc výhodně nakupovat, a nakonec ani vysvětlit, proč dává přednost čínským výrobkům před českými. Tak snad příště. Bude-li nějaké.

Slušný mladý muž Adam Vojtěch. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Nemůžu odtrhnout uši i zrak od dění v Rusku. Doposud jsem si myslela, že i já mám zásluhu na tom, že – jak tvrdí ruské úřady – smrtnost na covid-19 je v největší zemi světa zhruba 7× nižší než například ve vyspělých zemích západní Evropy. Moje zásluha by mohla spočívat v úporném držení palců. Jak rozebral, srovnal a analyzoval Kirill Ščeblykin, zdá se, že moje rozmačkané palce moc nepomohly. Protože: Ruský zázrak nízké smrtnosti má prozaické důvody, praví se v jeho článku. Podobně jako britští a američtí novináři, kteří dopálili Moskvu tak, že je chce zbavit akreditace, dospěl k závěru, že bohužel ani Rusové nejsou imunní vůči nákaze, ani nemají ruské nemocnice lepší vybavení, ani nejsou ruští pacienti důmyslněji léčeni, a dokonce ani žádný z ruských výzkumáků nepřišel se zázračným lékem.

Podřízení ruského prezidenta Putina to nemají lehké – kdo neplní příkazy lodivoda, je tvrdě potrestán. Zdroj: putin.kremlin

Rusko se nejspíš v nejbližších dnech stane druhou nejpostiženější zemí na světě co do počtu prokázaných nákaz. Předstihne Španělsko. Ovšem v počtu obětí za ním zaostává naprosto zásadně – hlásí ve srovnání s ním jen desetinu úmrtí. Diametrální rozdíl ale bude nejspíš zapříčiněn odlišnou metodikou, chybami i účelovou manipulací. Tvrdí to ruští, američtí, britští a teď už i čeští novináři. Snad se hněv ruského ministerstva zahraničí nesnese teď i na hlavu našeho kolegy.

Protože co je hněv ruského prezidenta Putina, to – jak říkají dnešní puberťáci – nechcete vědět. On má tento strach před tvrdou rukou vůdce vlastně s podivně nízkým počtem obětí nemoci covid-19 na Rusi taky jistou souvislost: pan prezident vydal v roce 2012 tzv. květnové výnosy neboli nařízení určená regionálním vůdcům. Snižte počet úmrtí na kardiovaskulární choroby a rakovinu! Úkol nadlidský i pro ruského gubernátora. Jenže ruskému vůdci se neodmlouvá, a tak jedinou možností, jak si zachránit krky, vlastně ne, nejsme ve středověku, takže křesla, bylo trošku poupravit statistiky. Nacvičili si zkreslování – a teď jako když tu dovednost našli. Alespoň to tvrdí ruští novináři. Nikoliv čeští nebo američtí.

Nejsem zrovna příznivcem ztrapňování nás dam v přímém přenosu. Naše generace holt nebyla odkojena angličtinou, ale jinými jazyky, a tak jsme často při pokusech tvářit se, že ovládáme světovou řeč č. 1, poněkud nemotorní. Pokud to o sobě víme, asi nemá cenu hrnout se do pozic a funkcí, které znalost angličtiny předpokládají. A zůstaneme tam, kde náš hendikep není vidět. Když nás ambice donutí přecenit vlastní síly, pak je třeba počítat i s nějakou tou trapnou chvilkou. Náš spolupracovník Filip Nerad se ve své analýze nezabývá ani tak psychologií generace narozené v dobách před normalizací, během ní a po ní, ale tím, jak jazyková negramotnost předního představitele státu – buďme konkrétní, ministryně financí Schillerové – omezuje možnosti České republiky vyjednat něco v Evropské unii.

Nemůžeme za to, angličtinou odkojena my, děvčata narozená v době přednormalizační, prostě nejsme.

Kolega Jakub Zelenka je jeden z mála novinářů, kterého v naší rodině sledují i děti ještě neodrostlé pubertě. Ne, nepíše pohádky, to by je nezaujal. Ale občas zabrousí do světa počítačových her. Jak zdůrazňuje, spíš výjimečně. „Vracejí se Pelíšky české herní scény. Mafie dostane moderní kabát, její duchovní otec u toho nebude,“ se jmenuje stať, které rozumím jen chvílemi. Děti ji ovšem ocenily, a to i proto, že prý Mafie je nejslavnější česká hra, že znají jejího duchovního otce Vávru… a pak už na mne spustily vodopád cizokrajně znějících slov, jejichž význam já a paní ministryně Schillerová nedokážeme rozluštit.

Výprava za zajímavostmi východních teritorií

Idylický obrázek, který nám poskytují oficiální ruská média, tak trochu kazí sociální sítě a novináři, které nebaví zpívat píseň pod taktovkou Kremlu.

Tihle naštvaní muži dost narušují atmosféru hrdinného a úspěšného boje s infekcí pod vedením Vladimira Putina. Jsou to trhovci z Ruska i střední Asie, kteří v Moskvě na bazarech prodávají kdeco, včetně ovoce a zeleniny. Jenže co řádí v Rusku koronavirus, zákazníků je pomálu. Místo pomoci jim zvýšili nájem na dva tisíce rublů denně. Podívejte se, jak to dopadá, když se chlapi opravdu naštvou.

V Rusku mne vždy moji kolegové ruští novináři učili dvě věci: nikdy se neptej proč – a věř tomu, že tady je všechno možné. Od té doby jsem tak nějak – šťastnější. A že někomu spadne z tahače tank? Hlavně že neměl nabito. A nebyl růžový. Stín podezření z diverze by pak mohl padnout na nás.

Tank, který spadl z tahače. Foto: Lenta.ru

A kdyby někdo pochyboval o tom, že v zemi, kde z tahačů padají tanky a na covid-19 umírá mnohem méně lidí než ve zbytku světa, mají vynikající nemocnice, hlavně ty pro obránce vlasti, pak ať si pustí státní televizi nebo propagandistický kanál Russia Today. Nemusí ani umět rusky. Natož anglicky. Televize vysílá v mnoha jazycích. Srozumitelně, jasně, transparentně: u nás je všechno v nejlepším pořádku, a kdo by chtěl tvrdit opak, ať se třese před spravedlivým hněvem Kremlu.

Notes

Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější