Deník N

Děti tráví na sociálních sítích dlouhé hodiny, závislé ale být nemusí. Jak poznáte, že mají problém?

Ilustrační foto: ČTK
Ilustrační foto: ČTK

Je neustále online a tráví čas se svými virtuálními přáteli, které často ve skutečnosti nikdy nepotkal. Jak poznat, že už je váš potomek na internetu závislý? A mohou mu sociální sítě vůbec nějak prospět?

Stav, do kterého se dostává náš jedenáctiletý syn v okamžiku, kdy zapne internet, nejvíc ze všeho připomíná trans. Nevidí, neslyší a v podstatě nereaguje ani na světlo. Zapomíná, že má hlad nebo že se domluvil s kamarádem na fotbalu. O tom, že by si sám dokázal stanovit, kdy už doba, kterou strávil ve virtuálním světě, překročila únosnou míru, nemůže být ani řeč. Jediná možnost, jak korigovat jeho internetovou posedlost, je nastavení přesného časového limitu a důsledná kontrola jeho dodržování.

Skutečnost, že děti tráví na internetu neúnosné množství času, je předmětem stížností rodičů už dlouho, ale za koronavirové epidemie jsme trávili čas před monitory a displeji ještě intenzivněji. Podle údajů mobilních operátorů se objem stažených dat v této době zvedl zhruba o dvacet procent.

Už výzkum EU Kids Online IV v České republice, realizovaný v letech 2017 a 2018, přitom odhalil, že pětatřicet procent dětí a dospívajících je v běžných školních dnech minimálně čtyři hodiny online.

O víkendu je to potom více než polovina dětí, dvaadvacet procent jich dokonce o víkendu tráví online sedm a více hodin.

Potíže s diagnózou

V souvislosti s internetem a zejména sociálními sítěmi proto odborníci čím dál častěji mluví o problematice závislosti. „Ukotvení nelátkových závislostí je obecně předmětem diskuse. Zatímco nedávno již ze strany WHO došlo například k pojmenování gaming disorder, tedy závislosti na hrách, v diagnostických manuálech se rozlišení závislosti na internetu či na sociálních sítích zatím vůbec neobjevuje,“ říká Kristýna Fišerová, vedoucí konzultantů Národní linky pro odvykání.

Zároveň ale upozorňuje, že už v roce 2014 vyšel v časopise Addiction článek, podle nějž se člověk nestává závislým obecně na internetu, nýbrž na konkrétní činnosti. „Dalo by se tak říct, že závislost na sociálních sítích je podkategorií závislosti na internetu a bude více ohrožovat jiné skupiny než například nadměrné věnování se jiným činnostem na internetu. Je ale zásadní myslet i na to, že v principu jde stále o jednu diagnózu a tou by byla právě závislost – nehledě na to, jestli je ve formě látkové, nebo nelátkové.“

Intenzivní užívání versus závislost

Vzhledem k různým diagnostickým nástrojům a nejasnému ukotvení pojmů se podle Kristýny Fišerové rozšíření závislosti na sociálních sítích často přeceňuje či naopak podceňuje: „Aktuální odhady, například u školáků, jsou takové, že zhruba čtyři procenta by byla ohrožená závislostí na hrách a kolem deseti procent má problém s nadměrným trávením času na sociálních sítích.“

Michal Kalman, vedoucí výzkumného týmu z Univerzity Palackého, který se dlouhodobě zabývá životním stylem českých školáků, k tomu podotýká: „Problematický vztah k užívání sociálních sítí a internetu má osm až devět procent českých školáků ve věku mezi jedenácti a patnácti lety. Je však potřeba zdůraznit, že problematický vztah ještě neznamená, že je dítě závislé. A problémový uživatel je také jiná kategorie než intenzivní uživatel.“

Naopak se ukázalo, že ty děti, které na sociálních sítích netráví téměř žádný čas, mají méně kamarádů i

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější