Lidé už nemají představu, co je opravdu riziko. Až Čína vypne servery, nenaděláme nic, říká generál Pavel
S padákem naposledy skákal před rokem a půl a těší se na to, jak na motorce objede svět. Předtím ale chce generál Petr Pavel, který s koncem listopadu odešel z armády, zkusit jinou roli. Mluvit s lidmi o politice a bezpečnostních hrozbách.
Co jste řekl doma, když jste 30. listopadu přišel naposledy z práce?
Nepamatuju si přesná slova. Ale cítil jsem obrovskou úlevu, že ze mě spadla odpovědnost. I když jsem předtím měl možnost se ke spoustě věcí vyjadřovat, vzhledem k hodnosti a uniformě jsem musel být do určité míry politicky korektní. To všechno ze mě spadlo. Mám před sebou dveře do místnosti, jejíž obsah neznám a na který se moc těším.
V posledních měsících jste veřejně činný a jste vidět všude. Nemáte obavu, že by se z vás mohla stát příslovečná „mluvící hlava“?
Je toho víc, to je pravda. Má žena mi říká – aby to nebylo tak, že otevřeš konzervu a vykoukne na tebe Pavel. Snažím se to dělit mezi viditelné akce jako rozhovory a ty méně viditelné jako přednášky a vyjadřovat se k tématům, která jsou „moje“. Ne za každou cenu a ne ke všemu. Četnost se ale usadí na rozumné míře i přirozenou formou. Nejen tématy bezpečnosti živ je člověk a to, že jsem teď po delší době zpět, se okouká.
V titulcích rozhovorů, které s vámi vycházejí, je často zdůrazňované Rusko jako hrozba. Rozumím tomu, novinářsky je to chytlavé. Ale nenastává tím i určitá devalvace a zevšednění podobných varování?
Jako Češi máme často podvědomou tendenci být spíš na straně toho, o kom se mluví v negativním kontextu. Takže v tomto smyslu ano – lidé mohou mít pocit, když to řeknu lidsky, že „se na to Rusko moc nasazuje“. Nerad bych neustále opakoval jen dogma, že je Rusko hrozba. Proto se snažím držet i konkrétních příkladů, které ukazují, že se k nám Rusko nechová jako partner a přítel.
Z poslední doby třeba incident v Kerčském průlivu?
Ať už Kerč, nebo to, co nazýváme hybridním působením a propagandou. Ale buďme i v tom konkrétní: Ukažme informaci, která prokazatelně šla z ruského zdroje, řekněme, v čem byla zavádějící a k čemu asi tak měla směřovat. Jako když teď ruská televize informovala o výročí Majdanu a pro ilustraci použila člověka, který byl prokazatelně objeven v Minsku (tedy nikoliv zklamaného účastníka, za kterého jej vydávala, pozn. red.; původní zdroj zde). Takových případů je řada. Je mnohem užitečnější mluvit o nich než jen o hrozbě.
Sympatie Čechů k lidem, o nichž se mluví negativně, asi nefungují plošně. Zatímco podporu Andreje Babiše neoslabila ani aféra s jeho synem, všichni známe zlidovělý argument, že „za všechno může Kalousek“. Toho moc Čechů nepodporuje.
Souvisí to s tendencí nálepkovat. Jednou provždy dostal negativní nálepku symbolu všeho špatného. I kdyby řekl sebemoudřejší věc, mnoho lidí se na to bude dívat negativně. Politici ho za to odsoudí, i kdyby to považovali za geniální, kdyby s tím přišli sami. Rozdíl u Andreje Babiše je v tom, že se mu kvalitním výkonem jeho PR týmu i jeho samého, pokud jde o vytváření dojmu oběti, podařilo ty věci místo negativního vnímání převrátit ve svůj úspěch.
Rusko pochopilo, že mu nenecháme Pobaltí napospas
Jako šéf Vojenského výboru NATO jste se ocitl v situaci, kdy simulace ukazovaly, že Rusko dokáže zlomit obranu Pobaltí do 60 hodin. Podařilo se s tím během vašeho působení něco udělat?
I já sám jsem to před časem odhadoval na
