Glosa: O pandemických způsobech svádění v lásky čase 2020
„Je jaro a všechno kvete. Kytky, stromy, keře, mlází. Mý srdce radostí tepe. Mý oči dojetím slzí,“ zpívají z rádia Tata Bojs. Je jaro, srdce nám tepají, ale do mysli se vkrádají obavy. Dokáže jiskra přeskočit přes dva metry?
Květen je už od nepaměti dobou plození a rození. My, kteří v sobě máme romantickou duši, bychom řekli, že je to měsíc lásky. Příroda pučí, ptáčci štěbetají a i městem zdegenerovaný člověk má tak nějak touhu se družit. Jenže letos nám do toho koronavirus hodil pomyslné vidle. Měli bychom zůstat doma a druhým se vyhýbat. Hormony nám však velí něco úplně jiného.
Tak jako zpěvaví opeřenci pějí pod našimi okny serenády ve snaze obloudit sobě samičku, toužíme rozhodit ve svém okolí sítě a lapit do nich druha. Obřad namlouvání provází toto jaro mnohá nesnáz a komplikace. Ve vzduchu nepoletují jen feromony a pyly, ale také nebezpečné viry, na které nestačí ani zyrtec a kapesník, ani láhev vína s kamarádkou a sledování Deníku Bridget Jonesové. Pandemie ovládla svět a my se jí musíme přizpůsobit.
Řekni, kde ta droždí jsou?
Když jdeme na nákup, díváme se na ty, které potkáváme, a odhadujeme, kdo se asi skrývá za rouškou, která schovává většinu obličeje. Je to holka, nebo kluk? Kolik mu asi je? Neznám ho? Zlí jazykové s primitivním humorem hned poznamenali, že tolik krásných žen ještě