Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Rusko přistupuje k dějinám po bolševicku. Upraví si je podle svého a použije jako zbraň

J. V. Stalin. Reprofoto: Deník N
J. V. Stalin. Reprofoto: Deník N

Analýza Michaela Romancova: Výroční zpráva Bezpečnostní informační služby za rok 2017 vyvolala na české politické a mediální scéně mimořádnou vlnu zájmu. Pokusme se zamyslet nad tou její částí, ve které BIS konstatovala, že jsme cílem působení ruských hybridních strategií, a upozornila na jejich spojitost s interpretací moderních dějin.

Tvrzení, které ve zprávě zpravodajské služby vzbudilo největší rozruch, nenajdeme přímo v textu, ale v tabulce s názvem Ruská hybridní strategie v kostce a pak v poznámce pod čarou. Píše se tam, že klíčovým faktorem ruské hybridní strategie je „(pro)sovětská interpretace moderních dějin a trvající vliv sovětské propagandy“, respektive konstatuje se, že „Sovětský svaz prohrál studenou válku, ale sovětskou propagandu nikdo neporazil a její kontinuální vliv nenarušil. Moderní dějiny prezentované ve školách jsou de facto sovětskou verzí moderních dějin a proruským panslovanstvím je do jisté míry zasažena i výuka českého jazyka, resp. literatury (národní obrození). Trvající vliv sovětské propagandy a fakt, že Rusové ovládají moderní dějiny (Orwell: Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá současnost, ovládá minulost.), tvoří základ pro současné ruské vlivové operace všeho druhu a tedy i hybridní strategie.“ (zvýrazněno autorem).

Zamysleli jste se někdy nad tím, co všechno (a proč) dějiny (ne)obsahují?

Částečně se jedná o důvody objektivní, neboť podobně, jako je například mapa zmenšeným a zjednodušeným obrazem reality, jsou i dějiny uspořádaným souborem vybraných událostí. Pokud by tomu tak nebylo, byla by mapa tak zahlcena, že by se stala nepřehlednou, a dějiny ze stejného důvodu nesrozumitelnými.

Nutnost vybírat to podstatné však může vést k závažným zkreslením. Například britský historik Norman Davies se v knize Europe East and West z roku 2006 věnoval skutečnosti, že Britové toho vědí velmi málo o takzvané východní Evropě, tedy o prostoru, který se nenadále vynořil po zhroucení železné opony.

Mimo jiné upozorňuje na zjevný fakt, že jakékoli souborné dějiny Evropy se (téměř výhradně) soustředí na důležité momenty a osobnosti dějin Británie, Francie, Německa a Ruska, zatímco historie ostatních evropských států a národů buď

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rusko

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější