Krize je jako mikroskop. Zvětšuje, co běžně nevidíme
Kdo vidí v kancléřce Angele Merkelové ženu, která vládne Německu po téměř dvě desetiletí div ne jako panovnice, ten se mýlí a velmi přeceňuje její sílu. Současná koronavirová krize ukazuje hranice její moci a německého federalismu velmi zřetelně. Je tedy slabou kancléřkou? Není, píše ve svém pravidelném seriálu Ausgerechnet Německo náš berlínský zpravodaj Pavel Polák. Protože Merkelová hraje na hřišti vytyčeném ústavou.
Při pohledu z hodně centralisticky spravovaného Česka si můžeme myslet, že všechna rozhodnutí v Německu musejí padat v Berlíně. Když pak médii probleskne zpráva, že rozvolňování opatření proti šíření koronavirové infekce budou mít v Německu na starosti pouze spolkové země, mohlo by se zdát, že kancléřka Angela Merkelová ztrácí nad Německem kontrolu nebo že byla de facto svržena.
Německo, jak stojí v nejedné středoškolské učebnici, je ale federace, tedy slepenec šestnácti států, které si z velké části vládnou samy (už jsme o tom psali v souvislosti s rouškami). Za zdravotnictví, a tudíž i za přijímání, popřípadě rozvolňovaní protiepidemických opatření, zodpovídají jednotlivé spolkové země.
Německo rozvolňuje. Bezmocná kancléřka?
Má smysl, aby existovalo šestnáct různých přístupů k epidemii, když virus na zemské hranice zvysoka kašle? Samozřejmě že nemá. Angela Merkelová se od vypuknutí koronavirové krize snažila o jedno: aby boj s touto infekcí v Německu byl pokud možno co nejjednotnější.
Proto se během pravidelných videokonferencí