Deník N

Když svému dítěti necháte příjmení po otci, jste feministka, nebo vdaná oslice? Hledá se ideální žena. Zn.: Čínská

Ideál čínské krasavice:„… křehká postava připomínající vrbový proutek, vlasy bohaté jako černé mračno, oči kulaté jako meruňky a zářící jako tišina vod podzimního jezera. Pleť hladká jako broskev, obočí klenuté jako srpek měsíce. Ústa připomínala rozpuklou třešeň, zuby semena granátového jablka a prsty bambusové výhonky…“ Foto: Needpix
Ideál čínské krasavice:„… křehká postava připomínající vrbový proutek, vlasy bohaté jako černé mračno, oči kulaté jako meruňky a zářící jako tišina vod podzimního jezera. Pleť hladká jako broskev, obočí klenuté jako srpek měsíce. Ústa připomínala rozpuklou třešeň, zuby semena granátového jablka a prsty bambusové výhonky…“ Foto: Needpix

Je fér, aby dítě automaticky přejímalo příjmení po otci? O tom se strhla divoká debata v čínském mediálním prostoru, v jejímž středu je jedna z největších internetových hvězd dnešní Číny. Číňankám na rozdíl od většiny západních žen zůstává po sňatku rodné příjmení a symbolika prý hraje roli v tamním feminismu. Ale je to feminismus, nebo bezohlednost? Jak vypadá ideální čínská žena a v čem se ukazuje její krása – že je „paj šou jou“, bílá, útlá a mladá jako vrbový proutek?

Čínská krasavice

Číňanky svazuje ještě rigidnější ideál krásy než ženy na Západě. Čínská lidová republika je obrovská země a pod jednotnou rudo-zlatou vlajkou a „čínskostí“ se skrývá ohromující pestrost kulturní, etnická i vzhledová.

Představa o krásné ženě se během předlouhé čínské historie samozřejmě měnila. Číňankám se dnes už dávno nelámou chodidla do „zlatých lilií“ neboli malých nožiček, které se po staletí pokládaly za nesmírně vzrušující (také díky tomu, že jejich pravou, znetvořenou a mnohdy zhnisanou podobu skrývaly vyšívané hedvábné botky).

A krasavice z dob slavné dynastie Tchang (618–907) – drobné oči v oblé tváři s mocným obloukem obočí, pečlivě nalíčená a hlavně pěkně zaoblená, přesně jako slavná císařova konkubína Jang Kuej-fej – vypadala docela jinak než silou kypící údernice z Maovy éry. I když kolik takových ve skutečnosti bylo?

Jang Kuej-fej (zde na obraze známé japonské malířky Uemura Šóen) patří k tzv. Čtyřem velkým kráskám. Dále pak bořitelka měst z období Jar a podzimů Si Š‘, krásná tak, že ryby při pohledu na ni zapomínaly plavat a ptáci létat. Třetí, Wang Čchiang (dynastie Západní Chan), oslnivá nejen krásou, ale i myslí, přešla z císařova harému k výbojným kočovníkům. Čtveřici doplňuje legendární Tiao-čchan (rozpad říše Chan) s nesmrtelným pomníkem ve slavném románu Příběhy Tří říší ze 14. století. Foto: Wikimedia Commons

A platí to i pro krasavici, která v čínské kolektivní představě přežívá vůbec nejdéle. Výtečně ji kdysi skrze tradiční čínské metafory vystihli

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Čína

Kontext N, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější