Epidemiologovy zálety, popelnicové veršování a další střípky z města nad Temží
Britský deník Ivana Kytky: Londýn je přinejmenším od dob spisovatele Charlese Dickense znám svými svéráznými figurkami a jejich drobnými příběhy. Pár takových – odnaproti i z „velkého světa – zachytil v čase koronavirové karantény náš tamní spolupracovník.
Když před pár dny zaparkovala naproti přes ulici sanitka a vystoupili z ní zdravotníci v kombinézách a v plné ambulantní polní, trochu jsme doma zpozorněli. A to přesto, že jsem její příjezd přičítal přehnané starostlivosti sousedky Kelly, matky dvou školáků. Před pár měsíci se od ní odstěhoval manžel a od začátku karantény přestal rodinu navštěvovat.
Musím se přiznat, že jsem ji dokonce trochu podezíral z pletichaření: Sotva ambulance odjela, manžel byl zpět. Vrátil se i se svou luxusní čtyřkolku a opět se nastěhoval – zatím alespoň na pár týdnů – pod stejnou střechu. Tichou sousedskou poštou se k nám pak doneslo, že Kelly – přes společenský odstup, který si za každých okolností od svého okolí drží – onemocněla koronavirem.
Kázal vodu, pil víno
Na první pohled (z kuchyňského okna) tedy karanténa sbližuje a snad i obnovuje zpřetrhané rodinné vztahy. Ovšem opravdu jen na první pohled. Jak dokládá příběh jedenapadesátiletého britského epidemiologa Neila Fergussona. Jako profesor v oboru matematické biologie se specializuje na vzorce šíření infekčních chorob v lidské populaci i mezi zvířaty.
