Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Život v červené zóně: zemřeli tu čtyři lidé. Reportáž z nemocnice, kde se léčí covid-19

V nemocnicích lidé s koronavirem nejčastěji umírají do sedmi dnů od přijetí do nemocnice. Foto: Tomáš Benedikovič, Denník N
V nemocnicích lidé s koronavirem nejčastěji umírají do sedmi dnů od přijetí do nemocnice. Foto: Tomáš Benedikovič, Denník N

Redaktorka a fotograf slovenského Denníku N strávili den na plicním oddělení v univerzitní nemocnici v bratislavském Ružinově, kde léčí pacienty s koronavirem. Jak se tamním zdravotníkům žije? Zatímco jim lidé tleskají na balkonech, lékaře a sestry z červené zóny nechtějí jejich kolegové ošetřovat. A někteří spoluobčané jim chtějí na domy kreslit značky.

První pocit byl šok – nedokázala jsem se pořádně nadechnout. Vzápětí jsem zjistila, že periferně nevidím, a když se mi zamlžily brýle, pořádně jsem neviděla ani dopředu. Těžko se mi kráčelo, špatně jsem si zavázala návleky na nohou a párkrát jsem si je přišlápla. Kapuce obleku se mi každým krokem posouvala níže na oči a nemohla jsem si ji upravit.

Primář Štefan Laššán, který nás provázel v červené zóně plicního oddělení Univerzitní nemocnice Bratislava ve čtvrti Ružinov, na to má zlepšovák – na kapuci si na temeni dává gumičku, a tak se mu neposouvá dolů.

Pod dvěma vrstvami rukavic téměř nedokážete necítíte hmat. A ještě k tomu se hodně potíte, neboť obleky, které chrání před nákazou covid-19, jsou neprodyšné.

„Nemáte nějaké problémy?“ ptala se vrchní sestra, když jsme se šli oblékat. V oblecích někteří mohou dostat závrať, mohou mít problém, pokud mají strach z uzavřených prostor. Pobyt v nich není příjemný a někteří zdravotníci říkají, že se na to ani nedá zvyknout. Předtím je třeba se napít a dojít si na toaletu, následující hodiny to totiž nebude možné.

Do červené zóny nesmíte jít, dokud nejste kompletně oblečení. Na sobě máme zelené jednorázové oblečení, na boty navlékáme návleky. Při postupu nás usměrňuje sestřička. Na ruce přijdou nejprve modré rukavice. Navlékneme kombinézu, na vlasy ochrannou čepici. Sestřička mi nůžkami přestřihne kombinézu na rukávu. „Strčte tam palec.“ Další zlepšovák, který pomáhá, aby se rukáv kombinézy nevyhrnoval, když si nasazujete druhou vrstvu rukavic.

Foto: Tomáš Benedikovič, Denník N
Foto: Tomáš Benedikovič, Denník N

Na obličej dostanu respirátor. Doposud jsem nosila jen roušky, je to výrazný rozdíl. Musí být těsně na tváři, abyste dýchali přes filtr, mně vzduch uchází pod bradou, a tak hygienik Michal Adamišin utahuje vzadu gumičky, aby respirátor pořádně přilnul k obličeji. Tlačí to. Pořádně si ho přitisknu na nos.

Přes kombinézu si navlékáme velké modré návleky, které se uvazují kolem nohy. Navrch natáhnu druhé rukavice, přes hlavu kapuci kombinézy a na to ještě jednu roušku a ochranné brýle. Na záda nám ještě napíší jména, aby věděli, kdo je kdo, neboť v ochranných oděvech se lidé nedají rozpoznat.

„Psal nám vyléčený pacient, jestli bychom mu

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Koronavirus

Slovensko

Zdravotnictví

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější