Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Nejkrvavější katastrofy moderní historie souvisí s nacionalizací levice. Proto je – dnes mnohými vzývaný – konzervativní socialismus tak nebezpečný

Směs socialismu, nacionalismu a nostalgie po údajně harmonické minulosti stvořila italský fašismus i německý nacismus. Foto: Bundesarchiv, Wikimedia Commons, CC-BY-SA 3.0
Směs socialismu, nacionalismu a nostalgie po údajně harmonické minulosti stvořila italský fašismus i německý nacismus. Foto: Bundesarchiv, Wikimedia Commons, CC-BY-SA 3.0

Komentář Jiřího Pehe: Ve světě i u nás se stále více lidí identifikuje se zdánlivě novým směrem, kterému se říká konzervativní socialismus. Ten v sobě spojuje odpor vůči liberalismu, nejrůznějším emancipačním snahám, návrat k vlastenectví, národu, tradičním hodnotám a zároveň i silný sociální rozměr. To vše pod heslem „obrany slušnosti a spravedlnosti“. Ve skutečnosti nejde o nic, co by tu už dříve nebylo. Podívejme se, jak to pokaždé dopadlo a proč se tato ideologie opět vrací.

Jedním z nepřehlédnutelných politických trendů současnosti je úpadek demokratických levicových stran. Ty přitom ve 20. století hrály zásadní roli v prosazování sociálních reforem, které pod heslem boje za sociální rovnost, vyrostlého z obecného důrazu na svobodu a rovnost, humanizovaly kapitalismus a pomohly vytvořit moderní sociální státy. Ke konci 20. století pak stály v čele boje za emancipaci menšin.

Sociálně demokratickou levici definoval reformismus. Na rozdíl od levice komunistické netoužila zrušit tržní hospodářství, ale chtěla postupně s pomocí sociálních reforem pokud možno co nejvíce mírnit nerovnosti, které tržní ekonomika způsobuje. Důležitou roli hrál v těchto snahách stát, který v rukou demokratické levice prosazoval regulace a přerozdělování. S jejich pomocí byl kapitalismus podle hesla „dobrý sluha, ale špatný pán“ postupně podvazován tak, aby jeho kreativní potenciál sloužil nikoliv jen převážně jedné společenské skupině, ale co nejširším vrstvám společnosti.

Západní demokracie dokázaly v druhé polovině 20. století i s pomocí sociálně demokratických stran transformovat kapitalismus v komplexní „sociálně udržitelný“ systém, v němž byla „neviditelná ruka trhu“ spoutána celou řadou pojistek a státem garantovaných sociálních práv.

Tyto reformní kroky nebyly zpochybňovány ani demokratickou pravicí, která pochopila, že silné střední třídy a otupení velkých sociálních rozdílů jsou důležitým stabilizátorem demokracie. Některé křesťansko-demokratické strany v západní Evropě ostatně samy sehrály důležitou roli v prosazování myšlenek sociálního státu.

Proč začala demokratická levice slábnout

Demokratická levice začala upadat, zejména v Evropě, po pádu bipolárního světa v roce 1989, který otevřel stavidla pro globalizaci odehrávající se pod praporem neoliberalismu. Důvodů bylo několik.

Možná tím nejdůležitějším je skutečnost, že

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Názor

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější