Monstra, česká siamská dvojčata i obr. Vychází průkopnická kniha o jinakosti
Proč naše předky tolik lákalo předvádění lidí výrazně nadprůměrné či podprůměrné výšky, siamských dvojčat nebo „exotických divochů“? Jak si tyto podivnosti vykládali a jak se jejich interpretace v průběhu časů měnily?
Kniha Imaginace jinakosti: Pražské přehlídky lidských kuriozit v 19. a 20. století odpovídá na tyto otázky velmi zevrubně, s obdivuhodnou znalostí domácích pramenů i zahraniční sekundární literatury. Její autor, antropolog Filip Herza se zaměřuje na různé druhy „jinakosti“ v populární zábavní kultuře, „především z perspektivy genderových studií, disability studies a postkoloniální teorie“. A protože se jevy, jež analyzuje, v angličtině nazývají „freak shows“, můžeme jej také označit za českého průkopníka „freak studies“.
Demokratizace a sekularizace monster
Fascinace různými „monstry“ člověka provází po staletí, jak ostatně ukazuje i kniha Fantastický bestiář cestovatelů. Ovšem jen příslušníci dobových mocenských elit si je podle Herze mohli vydržovat nebo si pořizovat sbírky neobvyklých artefaktů – rohů jednorožce, úlomků meteoritů či podivně tvarovaných mušlí. Na aristokratických dvorech raného novověku se předměty a bytosti spadající do kategorie „přírodních zvláštností“ stávaly „odznaky moci a společenského statusu svých majitelů“.
Řada panovníků včetně Marie Terezie si také vydržovala dvorní „trpaslíky“ nebo „mouřeníny“. Svého dvorního „trpaslíka“ měl například na přelomu 18. a 19. století údajně také pražský arcibiskup Václav Leopold Chlumčanský z Přestavlk (1749–1830).
V šlechtických službách působil rovněž Angelo Soliman (1721–1796), ve Vídni usedlý černoch, vychovatel v rodině Liechtensteinů, člen zednářské lóže. Jak popsal historik Eduard Maur, Soliman coby vážený vídeňský měšťan byl kvůli svému exotickému původu po smrti zbaven kůže, jež byla následně