Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Monstra, česká siamská dvojčata i obr. Vychází průkopnická kniha o jinakosti

Dobová pohlednice znázorňující údajný zájem pražských žen o „habešské“ performery během Jubilejní výstavy v roce 1908. Foto: Collection Radauer
Dobová pohlednice znázorňující údajný zájem pražských žen o „habešské“ performery během Jubilejní výstavy v roce 1908. Foto: Collection Radauer

Proč naše předky tolik lákalo předvádění lidí výrazně nadprůměrné či podprůměrné výšky, siamských dvojčat nebo „exotických divochů“? Jak si tyto podivnosti vykládali a jak se jejich interpretace v průběhu časů měnily?

Kniha Imaginace jinakosti: Pražské přehlídky lidských kuriozit v 19. a 20. století odpovídá na tyto otázky velmi zevrubně, s obdivuhodnou znalostí domácích pramenů i zahraniční sekundární literatury. Její autor, antropolog Filip Herza se zaměřuje na různé druhy „jinakosti“ v populární zábavní kultuře, „především z perspektivy genderových studií, disability studies a postkoloniální teorie“. A protože se jevy, jež analyzuje, v angličtině nazývají „freak shows“, můžeme jej také označit za českého průkopníka „freak studies“.

Demokratizace a sekularizace monster

Fascinace různými „monstry“ člověka provází po staletí, jak ostatně ukazuje i kniha Fantastický bestiář cestovatelů. Ovšem jen příslušníci dobových mocenských elit si je podle Herze mohli vydržovat nebo si pořizovat sbírky neobvyklých artefaktů – rohů jednorožce, úlomků meteoritů či podivně tvarovaných mušlí. Na aristokratických dvorech raného novověku se předměty a bytosti spadající do kategorie „přírodních zvláštností“ stávaly „odznaky moci a společenského statusu svých majitelů“.

Řada panovníků včetně Marie Terezie si také vydržovala dvorní „trpaslíky“ nebo „mouřeníny“. Svého dvorního „trpaslíka“ měl například na přelomu 18. a 19. století údajně také pražský arcibiskup Václav Leopold Chlumčanský z Přestavlk (1749–1830).

Představy o pozici a civilizačním statusu Pražanů v imaginárních geografiích koloniálního světa, ztvárněné u příležitosti Jubilejní výstavy v roce 1908. foto: Archiv F. Herzy

V šlechtických službách působil rovněž Angelo Soliman (1721–1796), ve Vídni usedlý černoch, vychovatel v rodině Liechtensteinů, člen zednářské lóže. Jak popsal historik Eduard Maur, Soliman coby vážený vídeňský měšťan byl kvůli svému exotickému původu po smrti zbaven kůže, jež byla následně

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Kontext N, Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější