„Chudák Suse, kde teď může být?“ V Brně před 75 lety vyhnali nevinné Němce na pochod smrti
Před pětasedmdesáti lety vyhnali Brňané z města v divokém odsunu německy mluvící sousedy. V rámci kolektivní viny se dostalo odplaty za válku všem, koho úřady formálně vedly jako Němce, bez ohledu na to, jak se za okupace chovali. Na pochod smrti musela i Zuzana Pokorná, jejíž příběh představujeme.
Vysídlení brněnských německy mluvících obyvatel se odehrálo dva měsíce předtím, než dala československá vláda pokyn k organizovanému odsunu po Postupimské konferenci v druhé polovině července 1945. Odsun pak probíhal další rok a půl.
V květnu a červnu 1945 ale na mnoha místech začali brát spravedlnost do vlastních rukou ozbrojenci, „partyzáni“ či revoluční gardisté. V Brně to byli večer 30. května dělníci ze Zbrojovky, která prakticky až do konce války vyráběla zbraně pro nacistickou Říši.
mluvila jsem s jedním praporčíkem a řekl, že jdem pěšky do Vídně. Vy snad musíte dát písemně, že si mě vezmete a já se mohu vrátit. Jestli dojdu až do Vídně, dám pokud možno zprávu. Šli jsme do Rajhradu a došli jsme sem v půl páté ráno. Ve 12 hodin máme jít do Pohořelic. Zůstaňte zdravý, budu se snažit vše udělat, abych se k vám vrátila. Jsme na fotbalovém hřišti pod širým nebem a ráno pršelo. Nikdo se o nás a o jídlo (pro nás) nestará. Nemohu dále psát, jde stráž.
S Bohem Tvoje Zuzana
Třiatřicetiletá Zuzana Pokorná ve spěchu dopíše tužkou na list linkovaného papíru dopis svému partnerovi Karlu Ribnickému, aby to stráž neviděla. S jiným dozorcem je domluvená, že