S německým know-how do Stalinovy náruče. Poválečná republika měla s tou první jen málo společného
Analýza Josefa Mlejnka: Před pětasedmdesáti lety skončila v Evropě válka, která svým způsobem zplodila i třetí československou republiku vymezenou léty 1945 až 1948. Výsledek jednoho ze dvou největších ozbrojených konfliktů minulého století formoval obnovený stát nejen politicky, ale i demograficky, sociálně a ekonomicky. Předurčily ale jeho hlavní rysy, vtisknuté mu okolnostmi, i nástup komunismu? Nebo existovaly i jiné možnosti vývoje?
Historici se občas dohadují, kdy přesně byla spuštěna železná opona mezi Západem a Východem. Podle některých se tak stalo už 11. září 1945 v půl čtvrté odpoledne, kdy do Jáchymova vpadlo komando Rudé armády a obsadilo tamní doly. Sovětský svaz pak vnutil československé vládě tajnou smlouvu, kterou si zdejší zásoby uranu de facto „zprivatizoval“.
Zarážející přitom je, jak hladce smlouva prošla, jak málo pozornosti jí ministři věnovali. Historik Zbyněk Zeman o tom ve své knize o Edvardu Benešovi poznamenává: „Prezident Beneš již dávno ztratil svůj cit pro spodní proudění pod diplomatickým povrchem, cit, který ho za jeho dlouhého života v politice často zachránil. Jak stárnul a churavěl, čím dál tím více spoléhal na své teorie a ideologické předsudky, aniž by projevil zájem o převratné změny, jež ve světě probíhaly. Neuvědomoval si důležitost Jáchymova pro Moskvu. Neměl ve svém okolí nikoho, kdo by mu mohl vysvětlit podstatu uranového problému, a ani o takové rady nestál.“
O čtyři roky později, v srpnu 1949, Sovětský svaz odpálil svou první atomovou bombu, přičemž dodávky uranové rudy z Československa mu v letech 1945 až 1947 pomohly překlenout kritické období, kdy měl této strategické suroviny nedostatek. Nástup komunismu a atomového věku tak u nás vlastně splývají v jedno.
Z Londýna do Košic přes Moskvu
„Dospěli jsme k dokonalé shodě, naprosto dokonalé!“ zvolal podle svého osobního tajemníka Eduarda Táborského nadšený Edvard Beneš po poslední schůzce se Stalinem v Moskvě v prosinci 1943. Československý prezident tehdy vlastně hodlal kopírovat strategii, jež mu přinesla největší triumf jeho života:
