Deník N

Oslavovat porážku? Německo a jeho boj s 8. květnem

Braniborská brána a Pařížské náměstí v centru Berlína po skončení druhé světové války, na začátku června 1945. Foto: Carl Weinrother, Bundesarchiv
Braniborská brána a Pařížské náměstí v centru Berlína po skončení druhé světové války, na začátku června 1945. Foto: Carl Weinrother, Bundesarchiv

Berlín byl jedním z posledních dějišť druhé světové války. O město se bojovalo přes dva týdny až do začátku května. Tady se vrchní velení německé armády bezpodmínečně vzdalo spojencům. Dlouho poté byl 8. květen pro většinu německé veřejnosti dnem porážky a ponížení. Až v polovině 80. let dal spolkový prezident Richard von Weizsäcker tomuto dni nový význam. Mluvil o něm jako o „dni osvobození“. Letos ho bude německá metropole poprvé slavit jako oficiální svátek.

Stojí před jednou z budov důstojnické školy v berlínské čtvrti Karlshorst. Od konce 30. let tady vychovávali kádry Wehrmachtu, kteří měli dovést jeho Německo ke konečnému vítězství. Je mu šedesát tři let a moc času na přemýšlení nemá. Čeká ho poslední a pro něj nejpotupnější akt jeho dlouhé vojenské kariéry.

Je krátce před půlnocí 8. května a náčelník Vrchního velení německé armády Wilhelm Keitel s maršálskou hůlkou pod paží vstupuje do důstojnického klubu, kde u velkého stolu sedí maršál Georgij Konstantinovič Žukov, muž, který zvítězil u Stalingradu a dobyl Berlín. Na tuto chvíli čekal několik let.

Před necelým měsícem překročilo jeho dva a půl milionu rudoarmějců Odru a na Seelowských výšinách svedli poslední větší bitvu s ustupujícím Wehrmachtem. Dodnes je tam krajina zvlněná po útoku dělostřelectva na německé pozice.

Sovětské dělostřelectvo v dubnu 1945 před Berlínem. Zdroj: Allgemeiner Deutscher Nachrichtendienst

„Válka se valí na Berlín,“ začíná Marta svůj deník, do jehož psaní se pustila 20. dubna. „Co bylo včera ještě vzdáleným duněním, je dneska neustálým bubnováním. Člověk vdechuje rachot střelby. Uši jsou ohluchlé, slyší už jen výstřely nejtěžších kalibrů. Už ani nejde odhadnout, kdo odkud a kam střílí.“

Válka ale dostihla Berlín mnohem dřív. Když spojenci opanovali vzdušný prostor nad Evropou, létaly jejich bombardéry často na metropoli třetí říše. Berlín je už v troskách, když se ho Rudá armáda chce zmocnit celého. Nejhorší byl útok 3. února 1945, kdy tisícovka amerických „létajících pevností“ zasypala během padesáti minut širší centrum města. A v něm žije, jak Marta píše, „sklepní lid“. Ukrývali se nejdříve před leteckými bombami, potom před ostřelováním artilerie.

V Berlíně jsou v té chvíli na tři miliony lidí a necelý milion nuceně nasazených, kteří musejí do posledních dní udržovat továrny nacistů v provozu. „V poledne byl v naší ulici pohřeb,“ stojí v deníku. „Sedmnáctiletá dívka

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Německo

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější