Deník N

Autoritáři si na lidská práva nedovolí útočit přímo. Berou to oklikou. Jedna prý musí ustoupit jiným

Výročí přijetí Všeobecné deklarace lidských práv si v prosinci 1988 připomněli na komunisty prvním povoleném mítinku disidenti a stoupenci nezávislých skupin. Foto: ČTK
Výročí přijetí Všeobecné deklarace lidských práv si v prosinci 1988 připomněli na komunisty prvním povoleném mítinku disidenti a stoupenci nezávislých skupin. Foto: ČTK
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Komentář Jiřího Pehe: Mezinárodní den liberální demokracie. I tak by se mohl nazývat Mezinárodní den lidských práv, který od roku 1948 připomíná každého 10. prosince přijetí Všeobecné deklarace lidských práv na půdě OSN. Česko si svým přístupem k lidským právům například v Číně láme páteř.

Až do doby, než západní demokracie začaly brát ideu lidských práv natolik vážně, že se stala páteří jejich ústavních pořádků, existovala demokracie v jakési jednodušší podobě: především jako vláda většiny.

Lidská práva učinila demokracii „složitější“, ale také pevnější. Pomohla prosadit takové její pojetí, v němž sice obvykle vládne nějaká politická většina vzešlá z voleb, ale zároveň většina respektuje práva jedinců i nejrůznějších menšin. A tento respekt k právům jedinců a menšin je zakotven v ústavách liberálně demokratických států.

Předchozí pojetí demokracie coby vlády lidu, která se opakovaně potvrzuje ve svobodných volbách, bylo tak zejména po druhé světové válce ve stále větším počtu zemí obohaceno o dimenzi liberálního konstitucionalismu opírajícího se o předpoklad, že nad vládou lidu stojí zákon. Ve všech západních demokraciích postupně vznikla celá řada nezávislých institucí, které jsou ústavami chráněny před rozmary nově zvolených elit.

Mezinárodní uznání lidských práv hrálo v tomto zavádění komplexnějších forem demokracie, kterým se dnes říká „liberální demokracie“, důležitou roli. I proto jsou nejrůznější dnešní útoky na ideu lidských práv v podstatě útoky na liberální demokracii.

Lidská práva jako fyzikální zákon

Všeobecné deklaraci lidských práv, jejíž sedmdesáté narozeniny si nyní připomínáme, samozřejmě předcházela řada pokusů učinit lidská práva v nějaké podobě součástí ústavního řádu některých demokracií. Pod vlivem přirozeněprávních teorií, které se rodily v 18. století, byla už během Velké francouzské revoluce přijata Deklarace práv člověka a občana. Základní lidská práva byla zakotvena také v americké Deklaraci nezávislosti a později v americké ústavě. Po dlouhou dobu měla spíš podobu aspirací než právně chráněných nároků, o čemž koneckonců svědčí kupříkladu existence otroctví v USA ještě desítky let po přijetí americké Ústavy.

Dobový „osvícenecký“ kontext vzniku idejí lidských práv také zásadně přispěl k tomu, že je mnozí západní myslitelé a politici považovali za univerzálně platná bez ohledu na kulturu toho kterého národa. Jinými slovy: lidská práva jsou úzce spojena s nástupem „rozumu“, či obecněji racionalismu, který byl v osvícenství osvobozen od náboženských dogmat. Lidský rozum začal být považován za nástroj, který dokáže odhalit obecně platné zákonitosti.

Všeobecná deklarace lidských práv
New York, 10. 12. 1948
Preambule

U vědomí toho,
že uznání přirozené důstojnosti a rovných a nezcizitelných práv všech členů lidské rodiny je základem svobody, spravedlnosti a míru ve světě,
že zneuznání lidských práv a pohrdání jimi vedlo k barbarským činům urážejícím svědomí lidstva,
a že vybudování světa, ve kterém lidé zbaveni strachu a nouze budou se těšit svobodě projevu a přesvědčení, bylo prohlášeno za nejvyšší cíl lidu,
že je nutné, aby lidská práva byla chráněna zákonem, nemá-li být člověk donucen uchylovat se, když vše ostatní selhalo, k odboji proti tyranii a útlaku,
že lid Spojených národů zdůraznil v Chartě znovu svou víru v základní lidská práva, v důstojnost a hodnotu lidské osobnosti, v rovná práva mužů i žen a rozhodl se podporovat sociální pokrok a vytvořit lepší životní podmínky ve větší svobodě,
že je nutné podporovat rozvoj přátelských vztahů mezi národy,
že členské státy převzaly závazek zajistit ve spolupráci s Organizací spojených národů všeobecné uznání a zachování lidských práv a základních svobod a že stejné chápání těchto práv a svobod má nesmírný význam pro dokonalé splnění tohoto závazku.

Valné shromáždění vyhlašuje
tuto Všeobecnou deklaraci lidských práv jakožto společný cíl pro všechny národy a všechny státy za tím účelem, aby se každý jednotlivec a každý orgán společnosti, maje tuto deklaraci stále na mysli, snažil vyučováním a výchovou rozšířit úctu k těmto právům a svobodám a zajistit postupnými opatřeními vnitrostátními i mezinárodními jejich všeobecné a účinné a uznávání a zachovávání jak mezi lidem členských států samých, tak i mezi lidem území, jež jsou pod jejich pravomocí.

Stejně jako jsou univerzálně platné fyzikální zákony, které fungují stejně v USA jako třeba v Číně, mělo se za to, že

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější