Novinka Pearl Jam: Evoluce rockového dinosaura
Po obrovském úspěchu prvních tří alb stáli Pearl Jam v polovině devadesátých let před rozhodnutím, které mělo jejich kariéru ovlivnit na dlouhou dobu dopředu. Jak zůstat věrní inspiracím rozloženým mezi klasický rock šedesátých a sedmdesátých let na straně jedné a punk, novou vlnu a nezávislou kytarovou muziku let osmdesátých na straně druhé? Řešením bylo kapelu, její zvuk i skladby vynalézt znovu. Nejpozději od No Code (1996) se proto na albech Pearl Jam setkáváte s jinou skupinou, nebo alespoň s její značně obměněnou verzí. Podle receptu, který se zrodil právě s No Code, je upečená i novinka Gigaton.
Kouzlo „nových“ Pearl Jam před čtvrtstoletím nezabralo ihned. Na jejich deskách, do té doby proslulých vyrovnaností, se začaly objevovat vycpávky a mnohé skladby zněly dospěleji za cenu ztráty bezprostřednosti a energie, jimiž se do dějin zapsal debut Ten (1991). V hubených letech pětici podržela věrnost fanouškovské obce, pro niž důležitější než kvalita aktuálních skladeb byla názorová integrita, postoje pětice, její boj proti tehdejším praktikám nahrávacího průmyslu nebo její účast na mnohých benefičních projektech. Stejné sympatie vyvolávala i snaha neztratit se v kolotoči turné a natáčení a zůstat obyčejnými smrtelníky.
Na novodobých deskách postupně vykrystalizovalo několik nových kategorií skladeb, které se v různých obměnách opakují dodnes. Má-li například písnička punkové základy a energii, s jistotou můžete její autorství připsat basistovi Jeffu Amentovi. Charakteristické rukopisy postupně vypilovali i ostatní členové skupiny, s příchodem bubeníka Matta Camerona (1998) se v pětičlenné grupě objevil pátý výrazný autor.
Postupně se měnila i
