Zapomínáme na kluky, kteří vyrostli v muže bez velkého M agresivní maskulinity
Komentář Pavlíny Louženské: Existují muži a ženy. Ale jsou to poslední měsíce a roky, které jako by znásobily počet žen v tomto tvrzení.
Ve světě kolem nás se ženy staly proměnnou. Jsou jako v reklamě na mýdlo Dove, která je ukazuje ve všech tvarech, barvách a názorech. V široké paletě a škále. Vyprávíme příběhy o ženách, které drží svět v otěžích. O ženách, které inspirují. O ženách, které díky #MeToo našly hlas, i o ženách, které konečně mohou vyjadřovat celou řadu emocí.
A pak tu jsou muži. Ti jako by v mediálním obraze zůstali konstantou. Kdysi nabrali obrys Donalda Trumpa či Harveyho Weinsteina a teď se ve veřejné debatě tenhle obrázek zuby nehty drží. Bílí heterosexuální muži, kteří moc dobře vědí, co mají ženy dělat s vajíčky (nechat si je oplodnit nebo uvařit) i s čímkoliv ostatním. Stali se agenty v Matrixu, kteří se schovávají za masku tradiční rodiny a kostkované košile. Stali se Muži s velkým M.
Musíme ženy i dívky přestat trestat za to, že se zlobí
Startup s kufry Away navenek vyprávěl příběh o firmě, v níž každý touží pracovat. Ale realita byla úplně jiná. Jednou z ilustrací toxické firemní kultury bylo podle serveru The Verge, že manažerské pozice ve firmě zastávali jen „white cis men“ – bílí heterosexuální muži. Naopak mezi modrými límečky byla celá paleta příběhů: holky z Ivy League, zástupci LGBTQ komunity, lidé mnoha ras a vyznání. Kdokoliv jiný než Muži.
A nebylo to poprvé ani naposledy, kdy byl zápas jasně obsazený. Muži vs. zbytek světa. Navenek to vypadá, že jsme svědky