Příroda ještě neřekla poslední slovo. Musíme se naučit pokoře
Antropolog, který je takříkajíc na stopě virům. Od svého výzkumného pobytu v Asii pozorně sleduje „globalizační nemoci“. Pandemie chřipky a koronaviru podle něj svědčí o problematických vztazích mezi lidmi a zvířaty a vykreslují obraz světa, který se musí učit předcházet nepředvídatelné budoucnosti. Francouzský antropolog Frédéric Keck.
Co pro vás znamená koronavir, který se přenesl na mokrém trhu ve Wu-chanu z netopýra na luskouna a pak na lidi po celém světě?
Žijeme ve světě, který se změnil, ovšem Evropa si to uvědomila až s příchodem onemocnění covid-19. Čína a „strážné pevnosti“, jak jim říkám – Hongkong, Tchaj-wan a Singapur – to již nějakou dobu vědí. Tyto země po propuknutí epidemie SARS v roce 2003, rovněž způsobené koronavirem, masivně investovaly do virologického výzkumu a technologií vyhledávání, testování a sledování populace, aby se na podobnou krizi připravily. Čínští vědci přenos viru způsobujícího onemocnění dýchacích cest z netopýrů na lidi očekávali. Úřady ve Wu-chanu po prvních třech týdnech od konce prosince do poloviny ledna epidemii potlačovaly a podle zprávy Světové zdravotnické organizace z 28. února dělaly, co mohly.
My v Evropě jsme zkrátka představu, že by se to mohlo stát nám, odmítali. Evropa, zasažená onemocněním SARS jen nepatrně, nepochopila globální změnu, kterou s sebou přineslo – Čína pandemie potlačuje nejen na svém území, ale i na celosvětové úrovni, a po roce 2006 měly čínské úřady vliv na jmenování předsedy Světové zdravotnické organizace. Evropě přitom nechybí vybavení k tomu, aby si s epidemií poradila: chybí představivost, jež by umožnila pochopit, co se nám děje.
Co myslíte tím, že Evropě k přípravám na pandemie chybí představivost?
V Evropě je základem veřejného zdraví prevence, nikoli
