Číňané pojídající netopýry a psy, to je už západní legenda. Jak opravdu vypadají čínské „mokré trhy“
Komentář Pavla Dvořáka: Koronavirová pandemie se prý rozšířila z wuchanské tržnice Chua-nan a čínské „mokré trhy“ jsou ve středu pozornosti. Mnozí volají po jejich zákazu a dokládají to děsivými videozáběry – klidně roky starými a pocházejícími ve skutečnosti z indonéského venkova. Povědomí o čínských trzích je totiž velmi zkreslené. Na „mokrém trhu“ v Šanghaji nakupuji denně, za deset let cestování po Číně jsem takových trhů viděl desítky a dodnes je to jedna z věcí, které mám na Číně nejradši.
Chan, Liou a Li jsou Číňané. Pan Chan žije ve skoro třicetimilionové Šanghaji, paní Liou na venkově pouštního severu a pan Li na hranici s Myanmarem u deštného pralesa vysoko nad hladinou moře. Leží mezi nimi tisíce kilometrů a každý je jiné národnosti. Kdyby si měli společně uvařit večeři, téměř jistě by se pohádali a nad lahůdkami toho druhého by dost možná ohrnuli nos.
Maso a kuchyně Číny
Tyto tři smyšlené osoby jsou mnohem blíž realitě Číny než legenda, že Číňané snědí všechno, co má nohy – kromě židle. Podobné přísloví v čínštině skutečně existuje: „Když to leze zády k obloze, dá se to sníst.“ Jedná se však spíš o pozůstatek ještě vcelku nedávné doby, kdy Číňané kvůli chudobě neměli co k snědku. Obojí je dnes minulostí, ale hodně lidí na Západě si své názorové přesvědčení nestíhá – a někdy ani nechce – aktualizovat.
Mnozí si proto Číňany představují jako barbarský národ, který běžně pojídá netopýry, psy a cvrčky. Ve skutečnosti Číňané v drtivé většině jedí stejné maso jako my a speciality některých oblastí, psy, cvrčky a hady nevyjímaje, jim nevoní. Popravdě jim často nevoní ani naše jídlo, v očích některých Číňanů jsme barbary naopak my.
Tlumočník, cestovatel a blogger Pavel Dvořák žije už léta v čínské metropoli Šanghaji. O Čínu se zajímá prakticky odmalička a po vysokoškolských studiích se tam i přestěhoval. Zprvu se živil především jako tlumočník, poté začal působit v oblasti cestovního ruchu a organizovat netradiční poznávací cesty po méně známých lokalitách Číny. Píše úspěšný blog Cesty Čínou a pro Deník N na konci března popsal podmínky v čínském obchodování s rouškami a dalšími ochrannými zdravotnickými pomůckami.
Jídlo je v Číně umění, základ národní hrdosti. A každá dobrá večeře tam začíná na trhu. Hlavní nabídku na pultech tvoří
