Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Kdo nám vnucuje dobro? Malý průvodce českým dobroserstvím

Foto: ČTK
Foto: ČTK

Některé myšlenkové konstrukce jsou tak bizarní, že se jimi nikdo rozumný vážně nezabývá. To je sice pochopitelné, ale vede to k jednomu nepříjemnému důsledku – vytváří se tím dojem, že jsou všeobecně přijímané. A ony pomalu zakořeňují, dobývají veřejný prostor kousek za kouskem a zdomácňují v hlavách lidí. Z něčeho, o čem se nediskutovalo, protože to za vážnou diskuzi nestálo, je najednou něco, o čem se nediskutuje, protože je to přece jasná věc.

Dobrým příkladem je třeba poměrně rozšířené – a úplně nesmyslné – přesvědčení, že v Česku proti sobě stojí dva názorové proudy, které rozděluje především postoj ke svobodě. Jedni ji prý chtějí omezovat, druzí ji hájí. Je logické, že ho šíří především ti, kdo se vidí v té druhé skupině. Sami sebe nejčastěji označují za pravici, konzervativce či obhájce „normálního světa“. Na druhé straně barikády pak v jejich vidění světa stojí „levičáci“, „progresivisté“, a často padají i jadrnější výrazy. Údajní omezovači svobody jsou prý „dobroseři“, kteří vědí, co je pro nás dobré, a chtějí nám svou představu vnucovat, i proti naší vůli.

Je to přesně ten typ nesmyslu, který by nestál za vážnou polemiku. Ale jen do chvíle, než si uvědomíme, jak moc se rozšířil, a kolik lidí ho vnímá jako samozřejmost.

Stačí si uvědomit, co všechno je dnes v české veřejné debatě zcela vážně, bez náznaku ironie, označováno jako „omezování svobody“ nebo „vnucování jediného správného názoru všem“. Nedávné komunální volby znovu přinesly pár staronových příkladů. Přečtěte si třeba kteroukoliv internetovou diskusi týkající se alternativních způsobů dopravy v Praze nebo Brně, především cyklistiky. Byla by to hodně netypická diskuse, kdybyste hned ve třetím, čtvrtém příspěvku nenarazili na tvrzení, že podpora cyklodopravy je ve skutečnosti pokusem „zakázat auta“, „donutit všechny jezdit na kole“ nebo něco v tom smyslu.

Je paradoxní, že se samozvaní „obhájci svobody“ často dovolávají zdravého rozumu. Ve střetu s ním totiž jejich myšlenkové konstrukce dopadnou stejně bídně jako sebetvrdší cykloterorista při kolizi s SUV.

Ve městě X lze z místa A do místa B dojet autem. Pokud radnice postaví cyklostezku, bude možné dojet z místa A do místa B autem, NEBO na kole. Ubylo svobody, nebo přibylo? Kdy jsou místní obyvatelé nuceni žít podle jednotné šablony, a kdy si naopak oni sami mohou vybrat? Když měli jedinou možnost, nebo poté, co přibyla druhá?

Předstírat, že svobodnější je společnost, v níž mají lidé jen jednu možnost, a že rozšíření palety alternativ je vnucováním dobra, chce pořádnou dávku schopnosti myslet hezky po orwellovsku

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější