Deník N

Proč by měly MI6 či Spolková zpravodajská služba ztrácet čas s nějakými „čučkaři“?

Pořád jen melou a ještě nikoho nechytli. Foto ČTK, AP
Pořád jen melou a ještě nikoho nechytli. Foto ČTK, AP

Komentář Jana Urbana: Své tajné služby si každá země v dnešním nestabilním světě opečovává jako jednu z nejcennějších zbraní. V demokracii její síla spočívá mimo jiné v tom, jaké důvěře se těší u svých zahraničních partnerů. A ti pečlivě sledují každou zmínku o ní.

Rumunská premiérka Viorica Dancilaová ve snaze odvrátit kritiku, které Bukurešť čelí kvůli oddalování slibované reformy justice a vlažnému přístupu k potírání korupce, obvinila počátkem října před Evropským parlamentem zpravodajskou službu své země (SRI) ze spiknutí.

Užaslí europoslanci se z jejích úst dozvěděli, že se SRI prý tajně dohodla s částí justice a ve jménu boje proti korupci nelegálně odposlouchávala telefony, respektive monitorovala počítače „milionů Rumunů“. Soudci zapletení do komplotu pak podle ní s pomocí zfalšovaných důkazů a vynucených svědeckých výpovědí odsuzovali nepohodlné osoby do vězení.

Prohlášení představitelky vlády jedné z členských zemí Unie vyvolalo v Bruselu nejen překvapení, ale i rozpaky. Obviňovat veřejně z čehokoliv vlastní tajné služby si politici v demokratických zemích z dobrých důvodů zpravidla nedovolí. Nejde jen o to, že zpravodajci se proti nařčení nemohou prakticky nijak bránit, třeba zveřejňovat důkazy, kterými by je vyvrátili.

Nejsou tu ale ani od toho, aby vysvětlovali, jak ten či onen nezodpovědný výrok politika může

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější