Červená vlajka z okna znamená: Mám hlad. Na nejchudší obyvatele planety ničivě dopadá karanténa
V Africe, Latinské Americe a Asii hrozí sociální bouře, protože v důsledku pandemie může hladovět až dvojnásobné množství obyvatel planety než v poslední době. Světový potravinový program při OSN varuje před hladomory „biblických rozměrů“. Stačí, že děti nechodí do školy a nedostanou tam oběd, často jediné slušné jídlo. A hlad roste dokonce i v zemi s největšími zásobami ropy na světě.
Tři ukázky latinskoamerické solidarity
„Za dnešních dní v ospalých a tichých kolumbijských městech okna v nejchudších čtvrtích křičí o pomoc. Hadry, kusy látky, dětské převleky i červené košile navlečené na klacku visí jako vlajky, jako bolavé SOS chudoby a hladu.“ Tak začíná reportáž ve španělském deníku El País o tom, jak koronavirová karanténa dopadá na jihoamerickou Kolumbii.
Vyvěšování rudé zástavy neznamená přihlášení se ke komunismu, ale jednoduchý vzkaz okolí: „Mám prázdný žaludek.“ Začalo se s tím v obci Soacha poblíž hlavního města, v níž žije na 50 tisíc vyhnanců, které z jejich venkovských domovů vyhnal dlouholetý ozbrojený konflikt, a emigrantů ze sousední socialismem zplundrované Venezuely.
Tito lidé, kteří měli jen minimální úspory, pracovali většinou na ulici a nyní svoje činnosti nemohou kvůli karanténě vykonávat, takže nemají ani za co koupit potraviny. Červený hadr volá po solidaritě movitějších sousedů, aby se s postiženějšími podělili o svoje jídlo. Zafungovalo to – rudé prapory se začaly po Kolumbii šířit.
V Argentině zase dobrovolníci z neziskovky Barrios en pie (Čtvrť na nohou) roznášejí
