Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Pravda byla Ladislavu Hejdánkovi nade vše. Víc než přátelství s Václavem Havlem

Ladislav Hejdánek. jeden z velké pětky českých filozofů dvacátého století. Foto: Wikimedia Commons
Ladislav Hejdánek. jeden z velké pětky českých filozofů dvacátého století. Foto: Wikimedia Commons

Největší osobnosti každého společenství odcházejí potichu. Nikdo nebude přemýšlet o uspořádání státního pohřbu. Většina lidí o nich nikdy neslyšela. Ve věku zábavy především a pro všechny je živá moudrost a slušnost pro spotřební vidění světa neviditelná. Stejně jako osobní statečnost, pevnost víry ve spravedlnost či úcta ke skromnosti.

A přesně tak odešel jeden z velké pětky českých filozofů dvacátého století, muž s láskou ke květinám, politický vězeň, chartista a věčný tazatel po pravdě Ladislav Hejdánek. Celý život vzbuzoval úctu už jenom tím, jakým byl. Jak mluvil, argumentoval, jak mu hledání pravdy v jakkoliv složité situaci dělalo radost, stejně jako učení, kterému říkal vedení dialogu.

Žil podle toho, čemu věřil. Jazykem filozofa to popsal jako „službu pravdě, která tu byla dříve než my“. Nikdy se nenechal zlákat přísliby výhod nebo kompromisy. Dávalo mu to výjimečnou jasnost pohledu. V roce 1988 napsal přímo jasnozřivou analýzu stavu společnosti. „Ve všech oborech a ve všech složkách společenského života jsme zavaleni amatérismem a diletantismem… Nedemokraté nejsou jen v KSČ, ale i jinde ve společnosti.“

V době, kdy naprostá většina společnosti ještě pasivně vyčkávala, už tvrdil, že je nejvyšší čas připravovat se na změnu pořádků, formovat otevřeně politické skupiny „s dost určitě formulovaným programem“ a především promýšlet vztah budoucí politiky a ekonomie, protože jedna se nedá dělat bez druhé. „Varujme se zejména zde diletantismu a střílení od boku.“ Jako by viděl chaos devadesátých let – jen o léta dříve.

Spoludiskutující občas přiváděl do rozpaků, protože se znovu a znovu dostávali do situací, kdy se zdálo, že je o dva kroky před nimi a předem zná všechny jejich argumenty a námitky. Jeho hlavním přesvědčením bylo, že „nejzákladnějším lidským právem je právo na pravdu, právo a spravedlnost“. Jaksi to vylučovalo taktizování, vytahování se, ale i politikaření. Říkal, že to měl v sobě od mládí a od skvělých učitelů, které potkal. A že měl štěstí ve všem, co žil a zažil.

Za Benešem na Hrad

V únoru 1948 byl mezi studenty, kteří ještě věřili prezidentu Benešovi. Pár stovek se jich pokusilo dojít na Hrad a prezidenta přesvědčit, aby nepodepisoval demisi nekomunistických ministrů. V Nerudově ulici je zmlátili a rozehnali milicionáři. Vyšetřování

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Nekrolog

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější