Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

V profilech českých muzikantek od Pavly Jonssonové nacházíme především… Pavlu Jonssonovou

Dnešní podoba známé kapely s převahou žen. Foto: Gaia Mesiah
Dnešní podoba známé kapely s převahou žen. Foto: Gaia Mesiah

Pavla Jonssonová (* 1961) se proslavila jako kytaristka a autorka repertoáru prvních domácích dívčích kapel Dybbuk a Zuby Nehty. Na akademické půdě se od devadesátých let věnuje problematice subkultur a genderu. Tato témata se střetávají i v její novince Růžové vrány.

Páteří knihy je čtrnáct rozhovorů s domácími hudebnicemi, před lety již uveřejněných v seriálu Milenky múz v časopisu HISvoice. Pro knižní vydání je doplnilo šest rozhovorů nových a doslov v podobě „obráceného“ interview šéfredaktora HISvoice Petra Ference s autorkou.

Dvacítku zpovídaných spojuje příslušnost k alternativní scéně, jsou to „nezávislé muzikantky, které si stojí za svými výtvory“. Iva Bittová, Radůza, Beata Hlavenková, Lenka Dusilová, Monika Načeva anebo ze tří čtvrtin dívčí skupina Gaia Mesiah (zde včetně australského baskytaristy Joshe) odpovídají na set opakujících se základních otázek připomínající dotazníky kvalitativního výzkumu.

Ke škodě věci zde chybí jak představitelky nejmladší generace (nejmladší ze zpovídaných je Mucha, * 1990), tak středního proudu (například Aneta Langerová by do knihy zapadla). Chybí tak srovnání, v čem je zkušenost alternativní scény i postavení žen na ní odlišná.

Ač autorka v předmluvě tvrdí, že se „chtěla vyhnout předem stanoveným tezím“, nezkoumá dílčí témata fenomenologicky, tedy jak je dotazované vnímají, cítí nebo prožívají. Témata uchopuje skrze koncepty, například francouzského feminismu (pojetí kreativity jako součtu částí společných oběma pohlavím a částí pro ně specifických), a často je tato interpretace v otázce na překážku. Je obtížné se přes ni dostat k jádru.

Formulace otázek i forma „dotazníku“ připomíná v akademickém prostředí dobře známé pravidlo, že bez dodatečných úprav jsou dotazníková tázání pro publicistické účely nebo knižní vydání nevhodná. Jakkoli rozumím snaze uchovat autenticitu i rozhodnutí do textů proto nezasahovat, absence editace, z níž by vzešly přístupnější verze, má za následek, že spíše než interview připomínají některé rozhovory honičku z akčního filmu. Autorka se snaží zpovídané dohnat ke svému uchopení témat, ony se mu však stále snaží uniknout.

Tento model se na některých stránkách opakuje tak často, až si položíte otázku, zda

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Hudba

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější