Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Víra ve Spasitele Kima je mrtvá. Severokorejci věří v kapitál

Je Kim mrtvý? A pokud ne, kam se poděl? Nejvyšší vůdce KLDR už podruhé zmizel, stejně jako před pěti lety v divokém víru zvěstí o své smrti. Než se záhada odhalí, přišel čas důkladně si připomenout, kdo je to Kim Čongun a jak hluboce se za jeho vlády Severní Korea změnila. Toto je portrét muže, pod jehož bizarní legendou se skrývá racionální pragmatik Nanugi – Ten, který se dělí.

Letos to bude deset let, kdy svět Kim Čonguna spatřil poprvé. Po první oficiální fotografii v září 2010 přišel 10. říjen a centrem Pchjongjangu mašírovaly tisíce vojáků Korejské lidové armády. Dunění kroků na dlažbě Kim Ilsongova (Irsenova) náměstí vzdávalo čest srpu, kladivu a štětci – vládní Korejské straně práce, která slavila 65. výročí svého založení.

Korejská strana práce a Korejská lidová armáda jsou jako mícha a páteř severokorejského režimu, ale samy o sobě nestačí. Životadárnou jiskru dodává posvátná krev, přes horu Pektu spjatá s bájným zakladatelem Koreje Tangunem: čistá pokrevní linie Kim Ilsongova rodu.

V češtině tradiční Kim Irsen je zkomolená, z ruštiny převzatá varianta, od níž se v odborné literatuře už upustilo a pomalu mizí také z literatury populární, stejně jako spojovník mezi slabikami korejských osobních jmen.

Vládce KLDR Kim, druhý svého jména, se stejně jako Tangun narodil na vrcholku Pektu. Božský hrdina, při jehož zrození – praví severokorejská mytologie – se temné nebe rozestoupilo a zalilo září dvojité duhy. (Ve skutečnosti se Kim Čongil narodil jako Jurij Irsenovič Kim v sovětském vojenském táboře poblíž Chabarovsku, ale to teď nechme stranou.)

Rodina Kimových v roce 1946. Kim Ilsong sedí na židli uprostřed a v náručí má dcerku Kjong-hui. Malý Jurij/Jura Kim, který se později přejmenuje na Čongila podle matky Čongsuk (vlevo) a otce Ilsonga, stojí mezi rodiči. Vpravo je jeho mladší bratr Alexandr/Šura, který ve čtyřech letech zemřel. Utopil se v rybníčku na zahradě rodinného sídla, před vyděšenýma očima staršího bratra. Foto: NK Leadership Watch

Ovšem po skoro sedmdesáti letech neshlížel z balkonu Velké studovny lidu rek, ale vetchý muž, který mašírujícím vojákům tleskal jen ztuha, protože sotva vládl levou paží. Mrtvice Drahého vůdce skolila v létě 2008. Od té doby to v zákulisí režimu vřelo přípravami na předání moci.

Střelec žárovek a Krotitel koní

Následník už je v té době jasný: ze šesti Kim Čongilových dětí byli jen tři synové a oba starší nárokům trůnu nestačili. Jenže právě v následníkově mládí byl háček, protože patriarchální Severní Korea si stejně jako mužského pohlaví cení zkušeného věku. A také legenda jaksi chyběla.

Velký vůdce Kim Ilsong byl Slunce, které Korejce zachránilo před tyranií imperialistů a Japonců. Drahý vůdce Kim Čongil byl Zářná hvězda, která násobila moudrost Slunce a střežila jeho lesk.

Kim Čongun byl… Kim Čongun. Kult Slunce i Hvězdy byl budován desetiletí, ale o nejmladším Kimovi donedávna nic netušila ani většina Severokorejců, natož okolní svět. To se muselo rychle změnit.

Na scénu vstoupil Velký následník, provázený říznou melodií písně Kroky, kterou se lidé museli učit nazpaměť: „Dup dup dup, kroky našeho Generála nás vedou k zářné budoucnosti…“ V otcových stopách kráčí Mladý generál, Jitřenka nad lidem a Brilantní soudruh. Génius nad génii, který už jako tříletý rozstřelil na sto metrů žárovku, jako šestiletý sedlal divoké koně a jako osmiletý hnal nákladní auto rychlostí 150 km/h.

Na poddané Jitřenky to bylo příliš. Severokorejce si rádi představujeme jako fanatické uctívače Kimů, bytosti s vymytými mozky a plné přepjatých emocí. Je to nesmysl, který

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Východní Asie

Kontext N, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější