Před tímto virem si nejsme rovni
Komentář Jiřího Pehe: Pandemie covid-19 byla zejména v západním světě zpočátku politicky i mediálně interpretována jako jakási přírodní katastrofa, která si mezi lidmi nevybírá. Virus prý napadá stejně lidi různých národností, etnického původu, sociálního statusu. Jsme v tom prý všichni společně. Jenže to tak úplně není.
Televizní stanice CNN už několik týdnů pravidelně vysílá šot, v němž italský reprezentant v rugby afrického původu Maxime Mbanda, který se rozhodl využít přerušení sportovní sezony kvůli pandemii k dobrovolnické práci, vysvětluje, že virus si nevybírá podle etnického původu, barvy pleti nebo sexuální orientace. Jeho emotivní poselství podtrhuje narativ, který nabízí i většina politiků liberálně-demokratických států.
Jejich snaha je pochopitelná už proto, že moderní demokracie je založená na ideji rovnosti, kterou západní kultura zdědila už z křesťanství. Stejně jako před Bohem, nebo před demokratickým právním státem, i nyní před koronavirem „jsme v tom všichni stejně a společně“. Je-li koronavirus považován za jakousi „vyšší moc“, je idea, že by mohl být ve svém působení „selektivní“ v závislosti na původu, věku nebo pohlaví, pro moderní liberálně-demokratické společnosti mírně subverzivní, respektive nepřijatelná.
Narativ, v němž si virus nevybírá (anebo možná ano, ale o všechny nám jde stejně), je důležitý pro udržování režimu přísných hygienických opatření i omezení pohybu a shromažďování. Pokud by některé společenské skupiny došly k závěru, že jsou virem výrazně méně ohroženy, mohou s přibývajícími ekonomickými nesnázemi, způsobenými přísnými omezeními, sílit názory, že by bylo lepší jedince virem „a priori“ ohroženější obětovat a nechat pandemii volný průběh.
A to je bohužel přesně situace, v níž se nalézáme, protože z lékařského hlediska se už nedlouho po vypuknutí epidemie začalo ukazovat, že tento virus není žádný rovnostář. Počet jeho obětí je největší