Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Matka zemřelé dcery: Pomoc jsem hledala u čarodějnic, sežrala jsem jim ten podvod i s navijákem

Simona Vlková. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Simona Vlková. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Simona Vlková před sedmi lety přišla o dítě. Její dcera zemřela na celkové vyčerpání na svém maturitním plese. Žena nejprve bojovala o to, aby očistila dceřino jméno, protože z ní novináři udělali feťačku. Pak se snažila najít pomoc u ezoteriček, aby se s tragédií vyrovnala. Později si uvědomila, že to jsou podvodnice, a přestala k nim chodit. Nakonec se stala aktérkou nového dílu pořadu Infiltrace, který vysílala Česká televize. Vlková po letech opět navštívila čarodějnice a zjistila, že se v tomto byznysu nic nezměnilo.

Režisérka Šárka Maixnerová vás obsadila do role infiltrátorky. Tentokrát jde o Obchod s duší, kdy zkoumáte fenomén čarodějnic a ezoteriček. K tomu, že obsadila právě vás, měla důvod – váš osobní příběh. Před sedmi lety vám nečekaně zemřela dcera a vy jste se snažila situaci zvládnout mimo jiné tím, že jste několik takových žen navštívila. Představte mi Simonu v jejích sedmatřiceti letech.

Simona před sedmi lety, to se píše duben 2013. Tedy měsíc poté, co mi na maturitním plese zemřela dcera. V momentě, kdy mi odešla Bára, se ze mě stalo několik Simon najednou. Žádná z nich nedokázala tu situaci vstřebat. Byla jsem paralyzovaná. Nevěděla jsem, která bije, nebyla jsem na to připravená. Nikdy mě nenapadlo, že se něco takového může stát.

Když jde člověk na maturitní ples své dcery, nečeká, že se vrátí bez ní. Jde tam, má od kadeřnice nádherně udělané vlasy, pak si vtipně stříkne do výstřihu parfém, takže se mu udělá skvrna jako kráva, tudíž po celém domě shání nějakou šálu. Výsledkem je, že na fotce z maturitního plesu vypadá jako ženská, které je přes šedesát, protože se neumí ani obléct.

A protože ten den strašně mrzlo, a jelikož ta Simona má nohu 43, nedokázala najít žádné normální boty, do kterých by se vešla, a v sále chodila v žabkách. Když máte žabky, nemůžete mít silonky, takže jdete v tom mraze naostro. A snažíte se tam tvářit jako éterická víla, která je dojatá z toho, že její děťátko má největší potlesk, protože jsem tam byla i se svými sestrami a Bářiným tátou.

Když zaznělo jméno naší dcery, na balkoně jsme spustili takový řev, že všem v sále bylo jasné, že maturuje ta nejlepší holka na světě. Bára mi pak říkala, že za ní přišla paní profesorka a říkala jí: „Vy jste teda ale měla ohlas.“ Bára měla radost, že tam má celou famílii.

To bylo poslední, co jste si řekly? Protože krátce poté už vám její bývalý přítel přiběhl říct, že Bára leží na zemi na záchodě.

Bára koupila vstupenky i pro spoustu svých kamarádů a byla pořád v luftu. Představovala jsem si, že to bude jako za nás, kdy jsme se na maturitním plese nedružili se spolužáky, ale drželi se u svých rodin. Byla všude, ale nebyla s námi. Bára měla hodně kamarádů, měla silné sociální cítění. Přišla k nám třeba za půl hodiny, chtěli jsme se s ní vyfotit, a ona jen řekla, že teď ne, protože teď nemá čas.

My jsme bouchali šampáňo a měli jsme radost za ni. Byl tam právě i Kuba, Bářina první láska z prváku. A ten najednou přišel a řekl mi, že Bára leží na záchodě. Já mu jen odpověděla: „To si děláš prdel.“ A už jsem věděla, že je zle.

Byl to nejdelší běh, který jsem kdy v krátkém čase uběhla. To jsou vteřiny, které si pamatujete celý život, protože už víte, že je něco jinak. Běžíte hrozně rychle, ale zastaví se vám mozek. Jen víte, že

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější