Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Šedesát hřbitovních svíček k narozeninám básníka Krchovského

Ideální básník do pandemické doby. Jiří H. Krchovský. Foto: Petr Palarčík
Ideální básník do pandemické doby. Jiří H. Krchovský. Foto: Petr Palarčík

Bestsellerista v české poezii po roce 1989? Dobrý vtip! A přece má tahle rovnice řešení: říká si Jiří H. Krchovský. 22. dubna oslavil šedesátiny.

Zatímco sebrané spisy Jaroslava Seiferta, jediného českého laureáta Nobelovy ceny za literaturu, se prodávají po stovkách kusů, Krchovský má prodeje v řádech nesrovnatelně vyšších. Jeho Básní, vydaných poprvé v roce 1998 v brněnském Hostu, se prodalo na patnáct tisíc výtisků. Čím to? Odkud se ten zájem bere? A co je vlastně ten Krchovský zač?

Než se na počátku 80. let minulého století Jiří H. Krchovský zjevil na scéně, chodil po světě jeho předchůdce, jistý Jiří Hásek. Podle informací, které uvolnil v různých rozhovorech, to neměl v mládí snadné. Všechno hrálo proti němu: doba, místo, rodiče. Sedmdesátá léta na nehostinném panelákovém sídlišti Praha-Novodvorská, a k tomu otec (mimochodem major československé lidové armády) plus matka jako „mistři ve vzbuzování výčitek svědomí“. Výsledek: sotva vychozená základní škola, rok učení na zedníka, úzkosti a deprese, opakované pobyty na psychiatrické klinice – a nedlouho po osmnáctých narozeninách invalidní důchod.

Pobyty v pražských blázincích ale měly něco do sebe. Právě tam Hásek poznal, že vedle mrtvolné společenské a kulturní oficiality existuje taky živá neoficialita, takzvaný underground, „podzemí“. Minulý režim totiž své oponenty, všechny ty „nepřizpůsobence sociální“, s oblibou klasifikoval jako psychicky vadné a posílal je šupem na léčení do Bohnic nebo Kateřinek.

Takže Hásek najednou nebyl sám. Navíc se v něm ozvala poezie. Své první verše napsal v osmasedmdesátém roce. Vyšly knižně po sedmadvaceti letech pod hlavičkou Mladost – radost… Vybrané názvy dávají dobrý pojem, jaké „radosti“ tehdy mladému básníkovi táhly hlavou: „Lidi jsou odporný stádo dobytku“, „Propadám se tmou“, „V občance máš fotku smrti“.

Jedna karta

O Jiřím H. Krchovském se často mluví v souvislosti s českou dekadencí. Ostatně i ten přídomek Krchovský si vzal podle brněnského hřbitova, kde prý jeho babička, náboženská fanatička, „vymetala všechny bohoslužby a pohřby“. Jenže české dekadence

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Literatura

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější