Nesahejte na ně, nechte je být. Víc městských mláďat teď přežije své dětství. Díky koronaviru, říká ornitolog
„Když už krmíte ptáčky, krmte je celoročně. Zároveň počítejte s tím, že vykrmujete sýkorky po krahujce, ale to je dobře,“ usmívá se respektovaný ornitolog profesor Tomáš Grim. Hrdý majitel nejdelšího českého birdlistu (viděl nebo slyšel čtyři tisíce druhů ptáků) vypráví o ptácích měšťácích a jejich večerech pod lampou, o plaché kukačce, nepřemožitelných vrabcích, o záviděníhodném metabolismu sýkorky, ale taky o respektu k přírodě. „Veďme i děti k tomu, aby o životním prostředí přemýšlely jako o celku, kde je všechno provázané a má svůj smysl. Včetně smrti.“
Před pár lety jste dal výpověď na univerzitě a jste ptáčkařem a ornitologem na volné noze, za projekty cestujete po světě. Kde jste teď měl být?
Na Kypru. Předtím v Izraeli. A v ten den, kdy zakázali akce nad třicet lidí, jsem měl mít velké promítání, poprvé takové, na kterém jsem mohl i vydělat nějaký rozumný peníz. Nebylo nic.
V poselství Vědci proti trudnomyslnosti jste napsal, že „každý soumrak přináší podmínky pro úsvit“ a že každá krize nebo změna je příležitost. K čemu to je příležitost pro vás?
Hned jsem si řekl, že s cestama je sice utrum, ale konečně dodělám věci, které jsem odkládal. Dopsal jsem několik rozdělaných vědeckých i populárních článků a pustil jsem se do auditu svého kompu.
Nějakou depresí už jste si prošel?
Jo, když jsem viděl svůj komp zevnitř. Digitální kostlivci se v počítačové skříni hromadili 20 let, úplný krchov!
Vidím, že to zatím zvládáte s humorem. Už před časem jsme si slíbili, že spolu uděláme rozhovor o městském ptactvu, taky jsme ho odkládali, až karanténa nás spojila po videocallu. Vnitřní města se v nouzovém stavu vylidnila, co na to ptáci měšťáci?
Myslím, že to kvitují s povděkem. Ti z příměstských lesíků jsou spíš tumpachoví z toho, co teď mají návštěv!
Tahle krize, i když já bych ji spíš nazval vítanou pauzou, bude mít pozitivní vliv na úmrtnost městské fauny. Velká část městských ptáků totiž umírá po kontaktu s autem či tramvají, takže už jen snížení intenzity dopravy se v populaci může projevit rychle.
Pomaleji se pak může – opět pozitivně – projevit, že je ve vzduchu méně toxických zplodin. Ty se v tělech ptáků ukládají a mají negativní dopad na jejich imunitní systém a na zdraví. Výfukové plyny zkracují život nejen nám…
A negativní vliv?
Děcka nechodí do školy, takže žádná nakousnutá svačinka z domu se neocitne na lavičce, aby poskytla potravu parkovým ptákům. Ale hlady neumřou. Odpadků je pořád dost.
Řekl jste, že lesní ptáci budou tumpachoví z přívalu lidí, kteří se venčí v karanténě. Je to pro ně šok?
Trochu jsem přeháněl. Lidí chodí do lesa asi víc, ale pokud se budou pohybovat po tradičních stezkách a cestách, budou ptáci v pohodě. Pokud už se nějaká pěnkava rozhodla hnízdit poblíž lesní cesty, je na určitou míru přítomnosti lidí zvyklá. Její volba.
Představte si, že jsou jedovatá
Je sezona námluv, hnízdění a vyvádění mláďat, na tohle všechno mají ptáci měšťáci taky víc klidu, že?
Určitě. Hlavně ale víc mláďat přežije své dětství.
Jak to?
Odpověď je stejná jako prve. Doprava. Před pár lety jsem třeba našel hnízdo kosa v betonové stěně v jednom průjezdu v podzemí, perfektně situované, žádná kuna ani lasička se mu tam neměla šanci dostat a hnízdo vyžrat. V lese by tak nedobytný „bunkr“ neměl kos možnost nikdy postavit – mimochodem, to je jeden z mnoha důvodů, proč ptáci zdánlivě paradoxně prchají z přírody do měst. Jenže když ta mláďata vyskákala z hnízda, štrádovala si to rovnou do silnice… Nepřežilo ani jedno. Letos by měla větší šanci, že je matka z osiřelé silnice vyvede do bezpečí.
Silný ptačí městský koronavirový ročník! V souvislosti s hnízdy mě napadá, že lidé budou – jako každý rok – nacházet ptáčata, která opustila hnízdo, ale ještě neumí létat. Zachraňovat, nezachraňovat? Dotýkat se, nedotýkat se? Kdy volat záchrannou stanici?
V 99 procentech případů bych řekl: „Nechte je být. Představte si, že jsou
