Dva kroky vpřed a jeden zpět. Maďarský paví tanec Viktora Orbána
Analýza Markéty Boubínové: Třicátého března schválil maďarský parlament tzv. koronavirový zákon, kterým de facto předal vládu na neomezenou dobu (pandemie) premiéru Orbánovi. Maďarský „silný muž“ může vládnout pouze pomocí dekretů a nařízení, a je tak svým způsobem prvním diktátorem v EU. Politikové a jejich strany a hnutí – včetně například TOP 09 a STAN – začali hromadně volat po akci ze strany Bruselu či ze strany Evropských lidovců (do této frakce patří Orbánův Fidesz), zatím se ale neděje – jak už to s Orbánem bývá – téměř nic.
Přesně před deseti lety, 25. dubna 2010, vyhrál Orbánův Fidesz dvoutřetinovou většinu v maďarském parlamentu. Nejznámější maďarský politik uplynulého dvacetiletí se vrátil k moci jako premiér (poprvé vládl mezi lety 1998–2002). Vzápětí nechal změnit ústavu a volební systém, razantně snížil počet poslanců v maďarském jednokomorovém parlamentu a začal upevňovat svou moc.
Následovala dvě další drtivá vítězství v letech 2014 a 2018. Už téměř od počátku této své druhé vlády Orbán bez skrupulí hraje roli silného vůdce, který svou zemi směruje k tzv. neliberální demokracii a do maďarských vnitřních věcí nedovolí Bruselu moc zasahovat. Už 31. května 2012 popsal na polosoukromých oslavách druhého výročí vlády Fideszu sebevědomý Orbán svou taktiku pro jednání s Bruselem jako paví tanec:
„Kvůli diplomatickému tanci musíme prezentovat jejich výzvu (k čemukoliv, pozn. red.) tak, že s nimi chceme být přáteli. Částí tohoto tance je
