Milan Lasica v posledním rozhovoru s Deníkem N: Potlesk je droga, o kterou jsem v izolaci přišel. Nemůžu ji ničím nahradit

Bojíte se koronaviru?

Přiznám se, že se bojím, protože mám všechny znaky nejohroženějšího člověka. Věk, choroby, diabetes, srdeční operace… Bodejť bych se nebál. Ale řeším to tím, že na to příliš nemyslím.

Předpokládám, že teď žijete v naprosté izolaci. Jenom vy a vaše žena.

Ano. Jsme na chalupě, snažíme se být v izolaci a s nikým se nestýkáme.

Vaše žena Magda Vášáryová v rádiu Proglas řekla, že vám oběma teď hodně pomáhá humor. Ona sleduje rozhovory s evolučními genetiky a vychází jí z toho, že „lidé po šedesátce jsou geneticky nepotřební“, což – jak sama tvrdí – jí dává jistý odstup. Stejně tak vy jste po svých osmdesátinách, které jste oslavil v únoru, řekl: „Naštěstí teď už nemůžu umřít předčasně.“

Myslím si, že je důležité – a netýká se to jen mě – ani v této situaci humor neztrácet. Když máte humor, nemůžete podlehnout panice. A to považuji za klíčové.

To říká i psychiatr Radkin Honzák. Ale jak v sobě ten humor najít, když sám o sobě říkáte, že jste ta nejohroženější skupina? Jak si z toho tedy dělat legraci, když sedíte sám na chalupě?

Člověk to pravděpodobně opravdu musí mít v sobě. Nedá se to nadiktovat a říct si: „Teď se na všechno budu dívat s humorem.“ Když s tím žijete celý život a máte takový pohled na svět, zkrátka vám to pomáhá. To ví i pan Honzák a všichni, kdo smysl pro humor mají. Pan Honzák ho má tedy celkem určitě.

Všichni teď zažíváme opravdu zlom, žijeme jinak, než jsme byli doposud zvyklí. S čím z toho všeho se vyrovnáváte nejhůře? Humor nehumor.

Nejhůř se vyrovnávám s tím, že