Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Pandemie jako symbolická tečka za třemi desetiletími optimistické globalizace

Globalizace může fungovat, pouze když jednotliví aktéři, nebo aspoň ti největší hráči, hrají podle stejných pravidel. Čínští komunisté ale hrají podle svých vlastních pravidel (americký prezident Donald Trump a jeho čínský protějšek Si Ťin-pching). Foto: ČTK/AP
Globalizace může fungovat, pouze když jednotliví aktéři, nebo aspoň ti největší hráči, hrají podle stejných pravidel. Čínští komunisté ale hrají podle svých vlastních pravidel (americký prezident Donald Trump a jeho čínský protějšek Si Ťin-pching). Foto: ČTK/AP

Komentář Martina Hály: Při pohledu zpátky budeme nejspíš jednou současnou pandemii nahlížet jako symbolický konec období historického optimismu po roce 1989. Toho památného roku skončily jak známo pádem Berlínské zdi lidské dějiny a nastalo období bezbřehého liberalismu a globalizace.

Triumfální tažení Huntingtonovy „třetí vlny demokratizace“ sice zastavily na náměstí Tchien-an-men tanky Čínské lidově osvobozenecké armády, ale po krátkém šoku převládlo (s vydatnou pomocí vlivného amerického politologa a diplomata Henryho Kissingera a dalších „realistů“) přesvědčení, že tuto drobnou historickou anomálii brzy srovná hospodářský rozvoj a růst střední třídy v ČLR.

Prezident Bill Clinton se koncem optimistických devadesátých let zahleděl do očí čínského generálního tajemníka Ťiang Ce-mina a shledal v nich odhodlání kormidlovat Čínu směrem ne snad přímo k demokracii, ale aspoň k liberální, benevolentní autokracii. V roce 1998 zrušil každoroční americký rituál udělování doložky nejvyšších výhod (MFN) Čínské lidové republice a na začátku nového tisíciletí ji pomohl začlenit do Světové obchodní organizace (WTO). Čína se konečně mohla plně zapojit do ekonomické globalizace.

Čekání na konvergenci

ČLR v roce 2001 zjevně nesplňovala podmínky pro členství ve WTO, stejně jako nesplňovala v roce 1998 podmínky pro udělení MFN, které Clinton rok předtím sám stanovil. Clinton nicméně věřil v železnou logiku dějin: Zapojením do globalizace se Čína postupně liberalizuje, a nakonec snad i demokratizuje. Ani leninský politický sytém vlády jedné strany na tom nemůže nic změnit, stejně jako jsou marné snahy čínské vlády kontrolovat internet. Ten má svobodu zabudovanou přímo ve své architektuře a snahy o jeho cenzuru jsou jako „pokoušet se přibít pudink hřebíkem na zeď“, jak zněl jeden z jeho legendárních výroků.

Tato optimistická očekávání se pak stala východiskem americké politiky „zapojování“ (engagement) ČLR. Spojené státy a s nimi celý svět dobrých dvacet let tolerovaly Pekingu nejrůznější idiosynkreze jako masové porušování lidských práv nebo svérázné obchodní praktiky v očekávání postupné „konvergence“ směrem k politickému a ekonomickému liberalismu, který je přece logickým vyústěním nedávno slavnostně zakončených dějin.

Dlouhý pochod dějin

Oproti studené válce, kdy Západ počítal s reálnou možností historické katastrofy, podlehl po roce 1989 západní svět optimistické iluzi, že „dlouhý oblouk dějin“ přece jen „směřuje ke spravedlnosti“ (Martin Luther King) a nakonec nutně zvítězí „lepší andělé v naší přirozenosti“ (Abraham Lincoln – a také titul vlivné, a vynikající, historické studie Stevena Pinkera z roku 2011).

Čínští komunisté se ovšem proti tomuto hegeliánskému pojetí dějin jako dlouhého pochodu směrem k lidské svobodě pevně drží svého vlastního vědeckého učení historického materialismu. Dějiny směřují nikoliv k lidské svobodě, ale

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější