Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Pandemie jako symbolická tečka za třemi desetiletími optimistické globalizace

Americký prezident Donald Trump a jeho čínský protějšek Si Ťin-pching. Foto: ČTK/AP
Americký prezident Donald Trump a jeho čínský protějšek Si Ťin-pching. Foto: ČTK/AP

Komentář Martina Hály: Při pohledu zpátky budeme nejspíš jednou současnou pandemii nahlížet jako symbolický konec období historického optimismu po roce 1989. Toho památného roku skončily jak známo pádem Berlínské zdi lidské dějiny a nastalo období bezbřehého liberalismu a globalizace.

Triumfální tažení Huntingtonovy „třetí vlny demokratizace“ sice zastavily na náměstí Tchien-an-men tanky Čínské lidově osvobozenecké armády, ale po krátkém šoku převládlo (s vydatnou pomocí vlivného amerického politologa a diplomata Henryho Kissingera a dalších „realistů“) přesvědčení, že tuto drobnou historickou anomálii brzy srovná hospodářský rozvoj a růst střední třídy v ČLR.

Prezident Bill Clinton se koncem optimistických devadesátých let zahleděl do očí čínského generálního tajemníka Ťiang Ce-mina a shledal v nich odhodlání kormidlovat Čínu směrem ne snad přímo k demokracii, ale aspoň k liberální, benevolentní autokracii. V roce 1998 zrušil každoroční americký rituál udělování doložky nejvyšších výhod (MFN) Čínské lidové republice a na začátku nového tisíciletí ji pomohl začlenit do Světové obchodní organizace (WTO). Čína se konečně mohla plně zapojit do ekonomické globalizace.

Čekání na konvergenci

ČLR v roce 2001 zjevně nesplňovala podmínky pro členství ve WTO, stejně jako nesplňovala v roce 1998 podmínky pro udělení MFN, které Clinton rok předtím sám stanovil. Clinton nicméně věřil v železnou logiku dějin: Zapojením do globalizace se Čína postupně liberalizuje, a nakonec snad i demokratizuje. Ani leninský politický sytém vlády jedné strany na tom nemůže nic změnit, stejně jako jsou marné snahy čínské vlády kontrolovat internet. Ten má svobodu zabudovanou přímo ve své architektuře a snahy o jeho cenzuru jsou jako „pokoušet se přibít pudink hřebíkem na zeď“, jak zněl jeden z jeho legendárních výroků.

Tato optimistická očekávání se pak stala východiskem americké politiky „zapojování“ (engagement) ČLR. Spojené státy a s nimi celý svět dobrých dvacet let tolerovaly Pekingu nejrůznější idiosynkreze jako masové porušování lidských práv nebo svérázné obchodní praktiky v očekávání postupné „konvergence“ směrem k politickému a ekonomickému liberalismu, který je přece logickým vyústěním nedávno slavnostně zakončených dějin.

Dlouhý pochod dějin

Oproti studené válce, kdy Západ počítal s reálnou možností historické katastrofy, podlehl po roce 1989 západní svět optimistické iluzi, že „dlouhý oblouk dějin“ přece jen „směřuje ke spravedlnosti“ (Martin Luther King) a nakonec nutně zvítězí „lepší andělé v naší přirozenosti“ (Abraham Lincoln – a také titul vlivné, a vynikající, historické studie Stevena Pinkera z roku 2011).

Čínští komunisté se ovšem proti tomuto hegeliánskému pojetí dějin jako dlouhého pochodu směrem k lidské svobodě pevně drží svého vlastního vědeckého učení historického materialismu. Dějiny směřují nikoliv k lidské svobodě, ale

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Názor

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější