Nevěřme, že jsme mezi nejlepšími na světě, není to pravda. Teď to teprve začne

Máme za sebou pět týdnů nouzového stavu. K čemu byl dobrý? Epidemie se nedá sebetvrdším zákazem vycházení porazit, jen odložit. Kdybychom teď všechna omezení zrušili, rozběhne se nákaza úplně stejně, jako by se rozběhla začátkem března – ledaže by se za tu dobu nějak změnily vlastnosti viru, čemuž nic nenasvědčuje.

Užitek celostátní karantény tedy spočívá výhradně v tom, že jsme si koupili čas. Byl to hodně drahý nákup, splácet se bude dlouho a platit budou všichni. Propad ekonomiky, který už začal, ale naplno se projeví až později, pocítíme v různé míře všichni. Někteří z nás nesmírně tvrdě: ztrátou živnosti, zaměstnání, bydlení. Už teď krachují zaběhnuté firmy, a bude jich mnohem víc. Spouští se řetězec ekonomických a společenských škod, jehož další články si ještě neumíme představit. Totéž se děje všude v Evropě, všude na světě.

Přečtěte si také

Pandemie koronaviru je hrůzostrašná, ale na svou příležitost čekají mnohem ničivější nemoci, říká oxfordský profesor

Naprosto namístě je proto otázka, co jsme za tuto vysokou cenu dostali, k čemu jsme měsíc získaného času využili. Je Česko lépe připraveno obstát v té vlně epidemie, která nevyhnutelně přijde, až se rozvolní nynější omezení? Bude infekce skutečně lépe rozložena v čase, bude probíhat podle „zploštěné křivky“, o níž jsme denně slyšeli? Je kapacita zdravotnických zařízení posílena, aby vydržela větší nápor? Zkrátka a dobře, vyplatil se ten měsíc? Předkládáme vám text, který se na tyto otázky snaží věcně odpovědět.

Stručná odpověď zní: ano, jsme připraveni lépe než před měsícem. Ne, nevíme, jestli to bude stačit, ale to se brzy dozvíme. Ne, nevíme, jestli přínos odpovídá zaplacené ceně, a to se nejspíš nedozvíme nikdy.

Přečtěte si také

Skupina českých vědců propočítala, která omezení lze zrušit, a která chrání tisíce lidí před smrtí

Šicí stroje

V půlce března to vypadalo ošklivě. Z Itálie přicházela stále děsivější čísla o nemocných a zemřelých. Předpoklad, že u nás nastane stejná situace, se zdál být naprosto rozumný. Odborníci se netajili obavami a mnozí laici panikou. Vláda vyhlásila nouzový stav.

Současně vyšlo najevo, jak špatně je Česko připraveno po materiální a organizační stránce. Chybělo úplně všechno: dezinfekce, roušky, rukavice, respirátory a izolační obleky pro zdravotníky, testovací sady. A také jasné informace, co s tím stát hodlá dělat.

Vláda zakázala volný prodej ochranných pomůcek, což mělo zabránit spekulacím, ale zároveň tím znemožnila nákupy pro nestátní zdravotnická zařízení – ostatně i pro ta státní, která by si dokázala opatřit aspoň nejnutnější vybavení dřív, než přijde příděl z centrálních skladů. Ministr zdravotnictví a premiér čelili situaci především nepodloženými prohlášeními, že je všeho dost.

„Voláme