Svět před koronavirem byl plný cynismu, ignorance i napětí. Je čas myslet jinak
Esej Filipa Vostala: Současná situace už nepotřebuje více epidemiologických modelů, ale nabádá ke zkoumání hlubších problémů sociologického a filozofického charakteru. Například: co mám dělat, když mám buď spoustu času, žádný čas, nebo jsem stále něčím přerušovaný.
Dějinná křižovatka, na které stojíme, otevírá staré a složité otázky: Jak mám žít? Co znamená dobrý život? Je možný jiný svět než ten, který je teď z velké části pozastaven? Osaháváme si novou utopii, ve které budeme mít větší kontrolu nad vlastním časem?
Myslet jinak
Koncept utopie, ať už je používán jako synonymum nesmyslu, osočení z dětinské naivity, nerealistického uvažování, neřku-li plánování, si zaslouží být v současné situaci připomenut.
Britská socioložka z univerzity v Bristolu Ruth Levitasová, která se pojmem a významem slova utopie zabývá více než 40 let, nepřestává zdůrazňovat, že pojem utopie (ze starořeckého οὐτόπος, ne-místo) má v dějinách myšlení pozitivní, progresivní a emancipační asociace, které se dají vyjádřit jako hledání lepšího.
V našich každodenních životech většina z nás hledá na nějaké úrovni něco lepšího – plat, práci, vztah(y), já, odpuštění, přátelství, smysl i svobodu, nejen tu ekonomickou.
Pojem utopie má velmi dlouhé dějiny. Hovořil o něm už Platón, ale do obecného povědomí se dostal díky knize Utopie z roku 1516 z pera Thomase Mora, britského humanisty a státníka. Moreova ikonická kniha kritizuje poměry v tehdejší Británii a je místy poměrně humorná. Rafael Hythloday, portugalský cestovatel, smyšlený hrdina knihy ztvárňuje objevitele lepšího světa, šťastného ostrova Utopie.
Narazil na místo odpojené od všech ostatních cest, se sociální organizací zajišťující jejím obyvatelům maximum možného štěstí, ve všech aspektech jejich životů. A právě jeden z těchto aspektů maximalizace štěstí v U/utopii je skutečnost, že obyvatelé mají čas na aktivity, které preferují, vyhledávají, které je naplňují, vnáší do jejich životů smysl, rozvíjí jejich fyzické a/nebo mentální kapacity.
V situacích, kdy má část obyvatelstva více času, se aktivizuje altruismus, přátelství, solidarita, sounáležitost, jakýsi pocit sdíleného, společného, kterého se nejspíš dotkli hippies v 60. letech – a toto všechno je znát i nyní.
Pro nemalou část obyvatelstva začalo
