Unikátní operace „jak dostat tisíce Čechů domů“ skončila. Nervy, vyčerpání i sounáležitost, líčí koordinátor
Pět tisíc Čechů i tisícovku cizinců pomohli letadly a autobusy dostat domů pracovníci české diplomacie. Ještě nikdy v historii český stát nezachraňoval za tak krátkou dobu tolik lidí uvízlých při mezinárodní krizi ve všech koutech světa. Detaily bezprecedentního projektu popisuje v rozhovoru pro Deník N Pavel Pitel, ředitel konzulárního odboru ministerstva zahraničních věcí (MZV), který měl repatriaci Čechů na starosti.
Kdy jste dospěli k rozhodnutí, že bude potřeba začít s repatriacemi českých občanů ze zahraničí a udělali si první představu o tom, co to bude obnášet?
Krize trvá už dlouho a do té situace jsme se dostali již v lednu, kdy jsme repatriovali první pětičlennou skupinu z čínského Wu-chanu. Znovu se krize v plné šíři rozhořela v polovině března. Největší zlom byl v sobotu 14. března, kdy se dominově začala hroutit letecká doprava v celém světě. To byl impulz, který nejen nás, ale asi všechny státy světa přiměl k tomu, že se začaly starat o své občany v zahraničí.
Kolik lidí se na repatriacích na ministerstvu zahraničí i v zastupitelských úřadech ve světě podílelo?
Za poslední měsíc to byla jedna ze stěžejních agend celého ministerstva, podílela se na tom velká část našich zaměstnanců. Pokud bych chtěl vyjmout ty, kteří přímo koordinovali repatriace, lze to odhadnout na nižší stovky lidí. Třicet čtyřicet tady v ústředí plus velká řada našich pracovníků na zastupitelských úřadech, kterých máme v zahraničí přes sto.
Které konkrétní věci jste museli zařizovat, aby repatriační lety i autobusová přeprava fungovaly?
V první fázi kolem 14. března se na nás začali obracet občané s, bez přehánění, tisíci dotazů denně, a tak bylo naším prvním krokem
